28. neděle v mezidobí B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 11.10.2015
Mdr 7,7-11 Ž 90 Žid 4,12n Mk 10,17-30
I my se možná často podobáme člověku z dnešního evangelijního příběhu. I my přicházíme za Pánem v dobré vůli milovat ho a žít s ním. I my, mnozí už od mládí, zachováváme přikázání. Snad i my chceme jít po cestě víry dál a ptáme se Pána, co máme dělat?, jaké je naše životní poslání? - Ano, to všeobecné poslání každého člověka je: zůstat Bohu a jeho zásadám věrný, plnit příkazy Desatera a lásky. Toto je třeba uskutečňovat v každém povolání, na každém místě, po celý svůj život... - Věříme v život věčný a stojíme o něj. Říkáme Pánu své ano, jenže za tím ano není tečka ani vykřičník. Je tam často jen čárka a hned za ní slůvko „ale“ - a po něm rozsáhlé souvětí plné doplňků, předmětů, výhrad, připomínek a kompromisů... - Člověk, o němž Marek píše, když uslyšel Ježíšovu odpověď, zesmutněl, "protože měl mnoho majetku". Zajímavý je však Ježíšův postoj. Ježíš na něho pohlédl s láskou. Ne se zklamáním nebo kritickým odporem či pohrdáním, ale s láskou. Lásku, s jakou nás Ježíš vidí, nemůže vyvést z míry žádná naše slabost či prohra. A tak pokaždé, kdy i my cítíme, jak nás nároky Boží lásky oslovují, ale i zahanbují, protože ztrácíme dech a nejsme schopni překročit vlastní stín, nezapomeňme, že On na nás vždy hledí s láskou. Když jsme smutní sami ze sebe, protože se neumíme vymámit ze všeho toho, co nás svazuje a omezuje, zachyťme tento Ježíšův pohled. Má sílu proniknout až na dno naší bytosti, přes všechny tuhé, ztěžklé vrstvy našeho egoismu. Nabízí sílu milosti, abychom se rozhodli odhodit všechny zátěže a svobodni šli za ním.... A jak? První čtení hovoří o životní moudrosti, která spočívá v tom, jak to výstižně zachytilo starolatinské úsloví: „Cokoli konáš, čiň moudře, rozvážně a měj na zřeteli konec!“ - Ano, moudrost vede k poznání cíle a podle tohoto poznání se musí formovat jednání člověka. Opakem nemusí být vždy jen hloupost, či zloba. Nemoudré je takové jednání, které nepřivádí ke skutečným životním úkolům a odvádí člověka od jeho nejvyššího cíle. Jen člověk, který žil moudře, může v hodinu své smrti byt šťastný, protože (i když opouští tento život a všechny poklady tohoto světa se mu jakoby rozpadají přímo před očima), si je vědomí toho, že svůj život naplnil láskou, že využil čas, že všechno mělo svůj smysl...
I my, zařaďme se do zástupu „moudrých“, jednejme správně, mysleme na to, abychom své životní poslání splnili, oslavili Boha, pomáhali jiným a tak si zachránili duši pro šťastnou věčnost...