27. neděle v mezidobí (Kujavy pouť), Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 2.10.2016
Hab 1,2-4 Ž 95 2 Tim 1,6-14 Lk 17,5-10
Když jsme pozorně naslouchali dnešnímu Božímu slovu, jako myšlenkovou „zlatou niť“ bychom mohli objevit víru... - V prvním čtení prorok Habakuk dostává odpověď od Pána, že i když nás čekají různé těžkosti, přesto „spravedlivý bude žít pro svou věrnost“... - List Timotejovi zase povzbuzuje, abychom měli „lásku i víru v Kristu Ježíši“ a nestyděli se za svou víru... - Evangelium jasně hovoří o velikosti naší víry a svědectví o Bohu svým životem... "Dej nám více víry", nebo také: "Pane, věřím. Ale prosím, dej mi více víry." Proč je dobré si tato slova opakovat? Jednak z pokory, protože ještě stále nemáme víru, která by byla aspoň jako hořčičné semínko a přenesla horu... A také proto, že máme víru v nádobě hliněné: přijde nějaká pohroma, strast, problémy, a víra se vytratí; rozpustí se nebo vyschne... A jestliže chci věřit a vím, že tuto milost potřebuji ke svému životu, vím, že ji potřebují i moji drazí a přátelé. A to je velký důvod k prosbě. Jsem-li od Pána naplněn vírou, jsem také připraven ji předávat dál. Dary jsou dobré k tomu, aby se dávaly dál. Zvláště jde-li o věci Boží... I v časech, kdy křesťanství není zakazováno a pronásledováno, nebývá lehké uskutečňovat vše, k čemu nás evangelium vede; a také v příznivých i nepříznivých dobách není možné sloužit dvěma pánům... Víme, že především v těžkostech potřebujeme víru ... Ale kde tu sílu vzít? V evangeliu čteme prosbu apoštolů: "Dej nám více víry!" A Ježíšova odpověď mluví o tom, že víra je síla, která dokáže i věci nemožné... Tomu ale nelze rozumět tak, že víra by prostě umožnila jen tak překonat přírodní zákony podle našich přání; nebo dokázala kousky, kterým by se všichni divili... V síle víry můžeme jedině a především dostát Ježíšovým požadavkům. Jednat křesťansky i tam, kde na to můžeme doplatit a kde by druhý hledal cestu záchrany na účet jiných... A tuto víru nelze než si vyprosit. Bez modlitby za vlastní víru toho mnoho nedokážeme a naopak při růstu naší víry se stanou mnohé předměty našich dosavadních modliteb zbytečnými... Je nutné umět ztratit a prohrát pro Krista, tedy pro lásku a pravdu, která před Bohem obstojí. Jen tak náš život přinese ovoce a nebude zmařen tím, že bude chtít zachovat sám sebe. Je to velmi těžké. V síle víry je to však možné...