Sv. Rodiny C, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 27.12.2015
1 Sam 1,20-28 Ž 84 1 Jn 3,1-24 Lk 2,41-52
Vánoční svátky jsme začali oslavou narození Božího Syna. - Dnes hledíme na Svatou rodinu, ve které se Ježíš narodil a vyrůstal. Evangelium mluví o rodinné pouti do chrámu v Jeruzalémě a ukazuje, že i Svatá rodina měla problémy a starosti… - Jak bychom se asi zachovali my, kdyby se nám ztratilo dítě ve velkoměstě? Na koho by se snesl náš hněv? Kdo za to může? - Asi na Josefovem místě bychom patrně vynadali své ženě, jak toho kluka vychovala, že hned uteče… Na místě Mariině bychom se mohli bránit buď se slzami v očích a slovy, že si to nezasloužíme, nebo bychom úder vrátili s tím, že to jsou beztak klukoviny po tátovi… To, že by naše dítě mohlo utéci do kostela, by nás asi ani ve snu nenapadlo. - Jak rozdílná je však reakce Josefa a Marie! Společně přemýšlejí o tom, jak Ježíš zpravidla jednal a jaké by mohly být motivy jeho chování. Tato společná úvaha v nouzi jim vlastně pomohla Ježíše najít, najít v chrámě…
Dítě je pro rodinu Božím darem, který přináší starosti, ale především i radosti. Dítě rodičům nepatří, je jen „propůjčené“, aby z něho vychovali dobrého občana i křesťana… Rodiče, kteří jsou zvyklí své děti „obětovat Bohu“, rostou v lásce, ale zároveň i ve svobodě ke svým dětem. Snadněji je jednou jako dospělé propustí ze svého domu, aniž by je přestali láskyplně doprovázet. - K tomu, aby se dařilo v každodenním životě následovat příklad Svaté rodiny a vlastní pozemský domov naplňovat společenstvím lásky a jednou dosáhnout společné radosti v nebi, je třeba nemít na prvním místě sebe, nýbrž Boha, který je Láska…
Kéž právě hluboké prožívání Vánoc usměrní naše pohledy na Ježíše, abychom snadněji dovedli vycházet ze sebe a žít pro druhé… Kéž blízkost Boží lásky tak mimořádně prožívaná o Vánocích nás upevní v jistotě, že jsme milováni, a proto jsme schopni milovat druhé… Kéž i mezi manželi v našich rodinách roste jistota, že jsou milováni, a proto jsou také schopní se vzájemně milovat, i když je to někdy těžké… Kéž zakoušejí, jak se jejich rodina otevírá a tvoří společenství lásky, které je schopné přijímat přátele, sousedy i přicházející cizince… Kéž vidí, jak se zmenšuje jejich sobectví, jak jejich spojení je vždy otevřené životu a zbavené strachu… Kéž poznají Lásku (s velkým L, tedy Krista) a skutečně jí uvěří. Právě proto, že křesťané poznali Lásku a uvěřili v ni, vytvářejí jinou kulturu, než je běžná v dnešním světě. Kéž tedy vánoční radost z Boží lásky prozáří naše rodiny, aby ve světle jejich příkladu i ostatní nacházeli radost z Boha, která je naší silou…