25. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 20.9.2020
Iz 55,6-9 Ž 145 Flp 1,20-27 Mt 20,1-16
Někdy mají lidé nesprávné představy o Bohu. - Úryvek prvního čtení začíná výzvou hledat Hospodina, který má být hledán, protože „je možné ho najít“; Boha, který má být vzýván, protože „je blízko“... O nesprávné představě o Bohu, hovoří i dnešní evangelium. Jako v každém podobenství, i zde směřuje vyprávění k vrcholné chvíli, kdy dochází k vážnému rozdílu v představách o tom, jak by se podle běžného způsobu myšlení měla situace vyvíjet. Momentem překvapení je výplata mzdy na konci dne... Boží počínání je tedy nové, jiné než počínání lidí a může být dokonce považováno za nespravedlivé... – Musíme přejít od logiky zásluh, do světa nezasloužených darů, které jsou zdrojem lásky a tajemstvím Božího království... Na počátku každého jedince je dar – povolání k bytí a k práci na vinici... Na konci dne nás čeká odměna, která nebude výsledkem našich zásluh, našeho potu, ale bude dalším darem... Kdo neuzná tento dar, je nešťastník, nespokojenec a závistivec... Sv.Augustin říká: „Když jsi povolán, běž. Jsi povolán až pozdě? Jdi i v tu hodinu... Je sice pravda, že ti hospodář přislíbil denár, i když půjdeš na vinici na poslední hodinu; ale nikdo ti neslíbil, že se dožiješ odpoledne...“ - Ukazuje se zde jasně, že cena života člověka nezávisí na jeho výkonu, ale na přijatém daru Boží lásky... Hodinou práce za denár (což byla běžná denní mzda námezdního dělníka Ježíšovy doby) samozřejmě ti poslední najatí nemohli dohnat první... Prvním povolaným to právem mohlo připadat jako nespravedlnost. Jenže ze strany hospodáře nešlo o mzdu, ale o dar... Nezáviďme. Čas a příběh našeho života, viděný Božíma očima, je úplně jiný, u každého člověka jedinečný... Vždycky je možnost znovu vykročit, učinit skrze lítost a pokání smysluplnými i zdánlivě ztracené okamžiky života, a nikdy nad sebou nelámejme hůl... - Kéž za našimi činy a rozhodnutími bude více lásky a menší poptávka po spravedlnosti. Možná pak bude v našich srdcích a na celém světě více míru. Buďme šťastní z toho, co máme, a nebuďme smutní, protože něco nemáme. Děkujme Bohu za všechno, protože nás to k Němu přibližuje... Pavel nám v druhém čtení ukazuje, že je možné a pěkné takto žít; tedy odpovídat na Boží povolání, namáhat se na Boží vinici, a očekávat z Božích rukou denní mzdu: „Vždyť pro mě život je Kristus.“