25. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 18.9.2016, Am 8,4-7 Ž 113 1 Tim 2,1-8 Lk 16,1-13
Jak mohl pochválit Pán nepoctivého správce? Že by opravdu účel světil prostředky? - Ten služebník se vlastně ukázal jako předchůdce novodobých tunelářů: nebyl potrestán, ale naopak oceněn... – Nemylme se však, Ježíš nevyzdvihl onoho služebníka pro jeho nepoctivost, ale spíš pro jeho prozíravost... Proč vlastně Ježíš toto podobenství říká? Evangelista Lukáš zasazuje vyprávění do rámce času - času spásy, který se krátí... Vychází ze zjištění, že doba soudu je zde. Jak na ni reagovat? Výmluvami? Sebeospravedlňováním? Nikoliv! - Podobenství říká jasně - je třeba jednat! Ano, v tomto světě...; prostředky tohoto světa...; ale ve prospěch bližních... - Nepoctivý správce je pochválen za to, že jednal. - Jak? Jednal sice jak sám nejlíp uměl; jako dítě tohoto světa... - A co je řečeno na tomto pozadí příběhu nám "synům světla"? Především to, abychom nebyli nečinnými a nic nepodnikajícími lidmi, kteří se buď jen bojí; nebo spoléhají na své minulé zásluhy... Naopak máme být činní, podnikaví - jako děti tohoto světa - ale v jiném duchu. Máme sice užívat věcí tohoto světa, ale jako "věrný správcové"... - "Nespravedlivý mamon", tedy peníze a majetek, tu není proto, aby v něm křesťan utonul; ani proto, aby se ho jen bál... Je tu proto, aby ho užil k dobrému - a to především ve prospěch druhých... Sloužit lze jedině Bohu jako jedinému Pánu, a to v bližních a s pomocí toho, co je nám na této zemi dáno k životu... My žijeme za okamžikem Ježíšova příchodu, tedy v období jeho trvající přítomnosti; i když na jeho druhý příchod na konci časů teprve čekáme... A otázka, jak v tomto soudu obstát, není otázkou určenou jen naší budoucnosti, ale je to otázka platící pro naši přítomnost, vždyť nebe začíná již teď... Ne tedy útěk ze světa, ale správné užívání věcí tohoto světa ve prospěch bližních... – Být křesťanem znamená: obrátit se od pouhého pečování o sebe sama a o své duchovní blaho - k dobropřející lásce; od své "neušpiněnosti" - k nezištnému životu pro druhé - k životu rozdávajícímu... A to i tehdy, pokud necítíme vděk, opětování lásky... Ten, kdo sice chodí často do kostela, ba i ke svátostem, ale žije obrácen k sobě - jen ve starosti o své blaho, o svou vlastní spásu; který raději nic nedělá, aby se ani neumazal, ani nedostal se do pokušení - ten je stále teprve před branami následování Ježíše. Nelze čekat s tím vším do stáří. Je třeba jednat hned, ne zítra, ale již dnes...