24. neděle v mezidobí (Povýšení sv. kříže)

Flp 2,6-11

Co znamená „povýšení kříže“? Kříž se pozdvihuje, abychom ho měli dobře před očima. Dvě zkřížená břevna však nemají smysl sama o sobě. Kříži dává smysl jen „Syn člověka“ - Ježíš, který je na něm vyzdvižen. Ježíš Kristus nám nezjevil Boha tím, že zemřel na kříži. Zjevil nám ho ale celým svým životem; svojí poslušností nebeskému Otci; zjevil nám Boha tím: proč a jak na něm zemřel…

Člověk, který bytostně touží stoupat stále výš – intelektuálně, profesně, ekonomicky, společensky... (což samozřejmě je dobře!); je pozván učit se od Ukřižovaného jak lze dosáhnout skutečného povýšení: Slyšeli jsme to v druhém čtení: „On, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka..., ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.“

- Pohled víry spočívá v tom, že v muži přibitém na kříž poznáváme plnost svobody – svobody milovat až do krajnosti. V Ježíši zneuctěném a znetvořeném utrpením poznáváme plnost důstojnosti – důstojnosti Božího Syna a Spasitele. Pohled na Krista vyzdviženého na kříž nás učí, že se nemusíme křečovitě držet svých postojů a práv, neboť „post Božího dítěte“, který nám On získal, nepodléhá zákonitostem kariérních postupů a sestupů… - Naopak, kdo se sehne a poskytne svůj vlastní hřbet, aby se po něm jako po mostě mohli druzí dostat blíže k Bohu - toho Bůh sám povýší… Kdo se sám zřekne svého „já“ proto, aby druzí objevili Boha, tomu dá Bůh sám jméno, které je nad každé jiné; dá mu věčnou blaženost s ním…