23. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 6.9.2020
Ez 33,7-9 Ž 95 Řím 13,8-10 Mt 18,15-20
Dnešní čtení hovoří o lásce k bližnímu a pak o jednom zvláštním projevu lásky, kterou je napomínání... Všimněme si nejdříve listu sv. Pavla: „Nebuďte nikomu nic dlužni - jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon.“ - O jakém dluhu to mluví sv. Pavel? Tímto dluhem rozumíme stopy, které zanechávají v nás naše setkání s bližními. Je to něco, co v nás zůstává jako výsledek setkání s jinými. Buď udělali něco dobrého a proto cítíme vůči nim vděčnost (tedy jakýsi dluh lásky); anebo nám ublížili a potom cítíme vůči nim zlobu, bolest..., a chceme se pomstít... Tyto dluhy vznikají v nás úplně přirozeně a automaticky. Jsme už takoví, že dobro odplácíme dobrem a zlo trestáme zlem. Z vlastních sil to ani jinak nedokážeme... - Jedině Bůh je tak úžasný, že na všechno odpovídá dobrem. Bůh nemá vůči světu jiný dluh, než lásku, vždyť všechno stvořil z lásky a pro lásku... - Pán Ježíš od nás chce, abychom byli tak dokonalí, jako nebeský Otec. Abychom v sobě měli jeho lásku, jeho Ducha. Pouze mocí Ducha Svatého dokáže člověk odpustit svému bratru a žít ustavičně tajemství lásky v tomto světě... Jedním z rozměrů lásky, je i služba napomenutí. - V prvním čtení se nám připomíná, že hřích souvisí se smrtí, a že tedy je-li mi chování druhého člověka lhostejné - se tím podílím na jeho vlastní sebedestrukci a jsem za ní spoluodpovědný... - „Jeho krev budu vymáhat z tvé ruky“, říká Hospodin prorokovi. Vše zde stojí a padá s tím, jestli opravdu pochopíme a přijmeme pravdu, že hřích není něco neškodně příjemného, či dokonce dobrého; že to není naplnění života, ale právě naopak něco, co nakonec vede k jeho samotnému popření... - Napomenutí není kárání! Napomenutí, to je služba lásky, pokud toužím po spáse bližního a proto se snažím o to, aby svou zlou cestu změnil... My však velice často nenapomínáme, ale káráme. Napomenutí je projev lásky a jen tehdy je skutečně účinné. Věci, které si lidé dluží, rozdělují. Dluh lásky však spojuje... --- Bože, nazýváme tě Otcem, všichni jsme tvoji dlužníci. Nemáme jinou možnost, jak splácet tento dluh, a to drobnými denními splátkami na konto těch, kteří tě stejným právem nazývají svým otcem... Bože, víme, že čas na "umořování" tohoto dluhu se krátí... Dej, ať nezapomínáme na nezbytnou denní splátku!