23. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 10.9.2017
Ez 33,7-9 Ž 95 Řím 13,8-10 Mt 18,15-20
Vzít na sebe kříž je vzkaz minulé neděle a poslání dnešní neděle „svazovat a rozvazovat“ je neodmyslitelnou součástí tohoto kříže... - Napomenutí je chou-lostivá záležitost. A také i nesnadná. Biblický pohled ukazuje, že mohu i mám napomenout druhého v případě závažného provinění. Čili ne za každou hlou-post. Ale to není všechno. Z mé strany se vyžadují určité podmínky - na prvním místě jednat v Božím jménu (podobně jako prorok Ezechiel). To především znamená jednat "jako Boží zástupce". Znamená to nejprve se sjednotit s Bohem v mod-litbě; naučit se vidět druhého Božíma očima; v Božím postoji milosrdné lásky; která nechce smrt, ale život. Nechce pokořit (třeba pádným napomenutím), ale povýšit (z bídy hříchu). Takový postoj vymýtí z mého srdce nemístnou tvrdost, zlobu, odsouzení... A Boží milosrdná láska mě obdaří i šetrností vůči druhému. - Budu nejprve usilovat o diskrétnost (napomenout mezi čtyřma očima). To je opak tzv. "propírání". Tato diskrétnost jde ještě dál. Je to citlivost, která nechce zbytečně druhého zranit, ale odstranit "zhoubný nádor"... Citlivost znamená i úctu a soucit - a to je opak chladnokrevného odstupu... Někdy nepomůže ani sebelépe míněné "napomenutí". Tehdy nezbývá, než v modlitbě nést toho "ztra-ceného"... Můžeme se teď dotknout i obráceného směru. Pokud se sami dopouští-me nesprávného jednání, neměli bychom odmítat napomenutí s tím, že do nás nikomu nic není a ať se stará sám o sebe. On se totiž stará o naše dobro... -Nezapomeňme, že nejhlubším motivem napomenutí je získat druhého; "uvolnit jeho pouta"; přivést na svobodu... Neměli bychom se teď zamyslet, jaká ta naše láska vlastně je? - Skutečná láska nás má tedy vést k tomu, abychom odvraceli své bližní od nesprávného chování a s pokorou také i přijímali napomenutí....