23. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 4.9.2016 Mdr 9,13-19 Ž 90 Fil 9-17 Lk 14,25-33
Divný to Ježíšův přístup: místo aby pochválil davy, že ho následují; místo aby jim přislíbil hojnou odměnu; vyjadřuje nespokojenost: nestačí ho následovat, je třeba udělat víc... Ti lidé chtěli následovat Krista (a skutečně ho i následovali), ale byli jen – řekneme, na poloviční cestě... Udělali jen první počáteční krok: nechali se možná přitáhnout Ježíšovou osobou. Ale to bylo málo... Proto ta dvě podobenství o králi a staviteli věže: tak jako tito dva se museli připravit a uschopnit k dokončení díla, i Kristovi následovníci se musí uschopnit. A tímto uschopněním je osvobození ode všech pout (rodinných, majetkových a egocentrických), která brání člověku při chůzi: jsou mu spíš břemenem, kamínkem v botě, který tlačí a znemožňuje pohodlně kráčet... To však neznamená „zavřít“ se někam do kláštera a mít klid od všeho. Nenechte se zmýlit, vždyť ani cesta povolání žít v klášteře není jednoduchá... Je třeba následovat Krista (a je jedno jestli jsme v klášteře nebo ne) ve všech oblastech svého života, dávat mu přednost před hmotnými věcmi, před rodinou, před sebou samotným... Ano, křesťanství může být lehké ale i těžké..., ale vždy vyžaduje celého člověka a proto je náročné... Náročné na pravdivost; náročné proto, že vyžaduje jednoznačná rozhodnutí... A o tom právě mluví dnešní evangelium. Nepožaduje se v něm, aby měl člověk Ježíše rád a kvůli tomu aby ostatní lidi ze své lásky vyloučil... Požaduje se v něm ale správné pořadí: je třeba mít Ježíše v každém případě na prvém místě - ne proto, že by byl Ježíš Kristus žárlivý, ale proto, že on sám tvoří vstup ke všemu dobrému... A tento požadavek, mít Ježíše na prvém místě, není jen něco teoretického. Není to věc jakéhosi seznamu, který bychom měli někde dobře uložený. Je to věc, která se týká celého směřování našeho života: jestliže má člověk Ježíše na prvém místě, potom se život takového člověka musí odehrávat v Ježíšově stylu. A to je život opravdový, žádná vysněná skutečnost. Patří do něj také bolest i smrt... A to všechno může člověk přijmout právě proto, že jde za Ježíšem (který byl ukřižován a vstal z mrtvých - a kdo i nám slíbil účast na svém vzkříšení a věčném životě v blaženosti...). Je to tvrdá řeč a raději bychom jí unikli? Možná, ale byla by to škoda. Výzva k dobrému zvážení možností, kterou evangelium přináší, když mluví o stavbě věže a o vojenském tažení, není výzvou k vypočítavosti. Je to výzva k realismu: když chci být křesťanem, mám si uvědomit, co všechno to obnáší. A potom toto všechno přijmout a pokusit se realizovat...