22. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 2.9.2018
5 M 4,1-8 Ž 15 Jak 1,17-27 Mk 7,1-23
Dnešní čtení nám objasňují správný postoj k Božímu Slovu: V prvním čtení slyšíme výzvu: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili...“ Stručně bychom to mohli vyjádřit takto: „Poslouchej a zachovávej!“ Mnoho lidí sice chodí do kostela vyslechnout Boží Slo-vo, ale jejich všední život, se řídí úplně jinými principy. Nestačí jen naslouchat, ale je třeba, každé Boží Slovo realizovat. Jen tehdy se Boží Slovo stává pro nás Slovem Života a vede nás ke spáse. Jen tehdy prožíváme tu stejnou zkušenost, kterou vyjadřuje apoštol Jakub: „On rozhodl, že nám dá život slovem prav-dy..." - Boží Slovo, pokud ho přijímáme vírou, která si je jistá v tom, čemu vě-ří, uzdravuje naše duše. Především, mění obsah našeho vědomí. Do našeho vě-domí, skrze své Slovo, vstupuje Bůh. Nejdříve ho poznáváme jen rozumem, ale když se snažíme uskutečňovat jeho Slovo, začínáme Boha poznávat bytostně a zkušenostně. Co je to zbožnost? Je to náš vztah k Bohu. Nedá se říci, že každá zbož-nost, která se objevuje u lidí, je ryzí a bezchybná. Vidíme, že i u farizejů v evan-geliu, se objevuje jakási zbožnost, vždyť všeobecně bylo známo, že farizejové byli lidé zbožní, lidé chodící do chrámu, dávající desátky... A přece, jejich zbož-nost nebyla čistá a bezvadná. Ježíš měl mnoho výhrad, vůči jejich zbožnosti. Dnešní evangelium je např. usvědčuje, že dávají přednost svým tradicím, před Božím Slovem. - Kristus své posluchače konfrontuje s tím, že sice dělají všechno možné, aby si uchovali rituální čistotu, tedy schopnost předstupovat před Boha, ale na druhou stranu jsou ochotni systematicky ubližovat a ničit své bližní (rozuměj třeba zákon „Korban“). Ve svých slovech pokračuje Ježíš dál. I kdyby se z trhu vrátili znečištěni a jedli nečistí, takto znečištěné jídlo nemůže ovlivnit jejich srdce, které jediné je před Bohem důležité. Pokud totiž zachovávám všechny tradiční poža-davky církve a jsem tedy „správný“ křesťan, ale ničím lidi kolem sebe, mé srdce je daleko od Boha. Nesytím se sice poskvrněnými rukama, ale do své duše uklá-dám potravu zla a nelásky. Pokud tedy něco potřebuje očistu, je to mé srdce. A to, žel, námi zůstává často opomenuto... Vnějším životem podle přikázání připravujeme cestu k doteku vnitřnímu, k setkání s Bohem. Víra je přesvědčení, že toto vnější je most a cesta pro ono vnitřní. K tomu nám pomáhá také i tradice, ale ta nesmí překrucovat a zastiňo-vat Boží slovo...