22. neděle v mezidobí

22. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 28.8.2016 

Sir 3,19-31 Ž 68 Žid 12,18-24 Lk 14,1-14 

Kdyby na křižovatce všichni měli přednost, asi by vznikla havárka... Kdyby v orchestru všichni měli mít první housle, nevznikla by nádherná harmonie... Kdyby všichni všude chtěli mít přední místa, pošlapali by se... Ježíš řekl: "Každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." Tímto výrokem navazuje na židovskou tradici, jejíž zlomek nám nabízí církev v prvním čtení z knihy moudrého žida Siracha: "Čím větší jsi, tím více se pokořuj, a najdeš milost před Hospodinem." Co je tedy pokora? - Pokorný člověk, křesťan, stojí před Ježíšem Kristem, protože v jeho záři vidí sebe sama v pravdě... Uvědomuje si, kým je a kým by měl být... Poznává své limity, přiznává, že je někdy velice slabý a potřebuje Ježíšovu pomoc... Opakem pokory je pýcha, nenasytnost a třeba i servilnost, protože je to falešná pokora, která používá nástroj „ohnutých zad a skryté nenávisti“... Vědomí vlastních limitů tváří v tvář Ježíši Kristu však nemá vést k sebeponižování, ale k obrácení a ke skutkům milosrdenství... Tak i svatá Kateřina Sienská vyznává: "Pane, stvořil jsi nás nedokonalé proto, abychom se vzájemně potřebovali..." - "Škola ctností, říká Špidlík, je jako stavba domu nebo růst stromu. Nestačí jenom mířit do výšky. Čím vyšší dům stavíme, tím hlubší musíme kopat základy. Čím výše se má pnout koruna dovrchu, tím hlouběji musí strom zapustit kořeny do země. Základem a kořenem dokonalosti je tedy pokora..." - Pokora a skromnost je vlastnost velkých lidí. Cesta k dokonalosti je cestou k větší jednoduchosti a ryzosti a nikdo není dobrý, není-li zároveň pokorný podle Ježíšova příkladu... Kdo chce být velkým, ať se stane malým. Kdo chce být prvním, ať je posledním. Kdo se ponižuje, bude povýšen... - Kdo chce mít hodnotu, musí na sobě pracovat. Časem všechno vyjde najevo. Co je na povrchu, se odplaví, co je lehké, odvane. Ale co je v hloubce, zůstává v hloubce. Proto přijmu vše - být první a třeba i poslední, mít místo vzadu i vepředu... Sílu k tomu mi dá Pán Ježíš, který je pravda i láska.... - Touha po prvním místě, po cti a uznání je už v nás lidech odjakživa. Chci-li však být velký, uznávaný, a snad i první - musím na to mít. Ne tak, jak to vidím já anebo svět, ale jak to myslí Bůh...