21. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 25.8.2019
Iz 66,18-21 Ž 117 Žid 12,5-13 Lk 13,22-30
Celé dnešní evangelium se rozvíjí na základě úvodní otázky: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ – Otázka (jak vidíme) směřuje spíše k číslu: kolik bude těch, kteří se spasí: mnoho nebo málo? - Zajímavá teologická otázka. Kolik lidí bude spaseno? Bude jich hodně? OK, pak mám naději i já... Málo? Ouu, co když mezi nimi nebudu? --- Podstatný tedy není „POČET“, ale způsob „JAK?“ - Spaseni budou pouze ti, kteří usilují vejít „úzkými dveřmi“... – Dříve, než budeme sledovat Ježíšovu „slovní“ odpověď, je potřeba si uvědomit úvodní slova evangelia. Tam Ježíš nejdříve koná, aby nám dal příklad: tedy "Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici a pokračoval v cestě do Jeruzaléma." - což znamená, že plnil Otcovu vůli a dobrovolně pro naši záchranu kráčel vstříc spásné smrti na kříži... Co tedy vlastně říká Ježíš o způsobu, jak se spasit? - Představuje dvě skutečnosti: jednu negativní a druhou pozitivní. Nejprve to, co k ničemu neslouží; potom ukazuje naopak to, co ke spáse přivádí. - Ke spáse nijak neposlouží a nestačí pouhý fakt příslušnosti k určitému lidu, rase, tradici nebo instituci: „Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích! Ale on vám odpoví: Nevím, odkud jste.“ - Spása je nezasloužený dar a nemůžeme si ho nijak nárokovat (ani třeba křtem). K spáse nám může posloužit cesta a směr, který vytýčil Ježíš a naše osobní rozhodnutí kráčet za ním – v evangeliu vyjádřeno slovy o „těsných dveřích“... To se ještě jasněji ukazuje v Matoušově textu, který (na rozdíl od Lukáše) proti sobě staví dvě cesty a dvě brány – jednu úzkou a jednu širokou – které přivádějí k životu anebo ke smrti. Tento obraz „dvou cest“ přebírá Ježíš od Mojžíše (srov. Dt 30,15n) a proroků (Jer 21,8). Na cestu života patří: láska k Bohu a bližnímu; žehnání těm, kdo nám zlořečí; zdržování se tělesných chtíčů; odpouštění těm, kdo nám ublížili; upřímnost a chudoba... V podstatě se tedy jedná o dodržování Božích přikázání a naplňování Ježíšových blahoslavenství. - K cestě smrti náleží opak: egoismus; násilí; pokrytectví; útlak chudého; lež... - Zbytnělé srdce, naplněné pýchou a neodpuštěním, jsou prostě „kila navíc“. Ale dobrá zpráva je, že je v provozu „odtučňovací klinika“, kde lze postavu své duše zformovat k obrazu Božímu. Klinikou je církev a vrchní dietní sestrou Duch Svatý... --- Boží slovo v nás tedy dnes zanechává dva rozdílné pocity: jedním je zdravá bázeň, vzhledem k myšlence, jak vážná, náročná a riskantní je problematika naší spásy; druhým je radost při pomyšlení na to, jak velká a silná je Boží vůle usilující o naši spásu. Stačí tedy úsilí projít „těsnými dveřmi“...