20. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 20.8.2017 Iz 56, 1-7 Ž 67
"Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, v noci - a nevšímáš si mě.", tak se zpívá v 22. žalmu. (Ž 22,2) - Měla i kananejská žena takové pocity a myšlenky, když ji Ježíš bez povšimnutí "přeslechl" a pak odbyl? - To nevíme, možná ano. Je jisté, že Hospodin není automat, do kterého vložím minci, a po chvíli mi vypadne zvolené zboží... Jistě, někdy stačí krátká modlitba; jindy je třeba dlouhého čekání a vytrvalé modlitby. Ale hlavně: vždycky je třeba slyšet a vnímat, co On na moje prosby... Scéna v dnešním evangeliu je skutečně dramatická. Jednoznačnost a příkrost, s jakou je odmítnuta kananejská žena, tedy žena z jiného národa, nás může zarazit. Máme jistě jiné představy o laskavém Ježíši, a máme je právem. Odmítnutím celá záležitost nekončí. Kananejská žena Ježíše oslovuje jako syna Davidova, tedy Mesiáše; a s neochvějnou vírou prosí o vysvobození od zla pro svou dceru. A právě víra této ženy, která se výrazně liší od nevíry mnoha lidí, je hlavním tématem toho příběhu... Jestli i my máme zkušenost se svou vlastní bezmocností; jestli jsme dobře poznali, že sami svou "posedlost" – tedy vládu zla v našem nitru, anebo u našeho blízkého odstranit nemůžeme, je to tím spíš výzva k přijetí Ježíše, k přijetí Mesiáše do našeho života. Podobně jako byla vyslyšena bezmocná kananejská žena, podobně budeme vyslyšeni i my... Samotný Ježíš ukazuje, že Bůh reaguje na volání - někdy však mlčením, jindy tvrdou odpovědí. Je třeba si zapsat zlatými písmeny, že jeho mlčení není nikdy projevem netečnosti, tím méně nevraživosti. I mlčení (či odmítavá odpověď) je paradoxně dobrým darem, protože je pro mě impulzem - k prohloubení víry v něj. To názorně ukázala kananejská žena. Její víra se nenechala uhasit Ježíšovou negativní reakcí, ale naopak se tím víc rozhořela. Víra v Ježíšovu dobrotu byla silnější. Ježíš tedy svojí "tvrdostí" dosáhl nakonec dvojího: víra Kananejky vzrostla ... a nakonec dosáhla vyslyšení... Víra v Ježíšovu dobrotu musí být silnější než naše nedočkavost, zklamání z Božího otálení, frustrace z jeho mlčení. Ba ještě víc: tato víra musí být větší než naše omezená přání. Nesmíme ztotožnit víru se svojí chvilkovou touhou. Bůh je větší než naše přáníčka ... a chce nám dát mnohem více, než si dokážeme představit... (srovnej Ef 3,20); protože on je Bůh, a ne člověk. Obdařuje královsky. A jedná božsky. Proto je to s ním napínavé i dobrodužné zároveň...