20. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 14.8.2016 Jer 38,4-10 Ž 40 Žid 12,1-4 Lk 12,49-53
"Nepřišel jsem dát mír, ale rozdělení." – Prorok Jeremiáš byl poslán od Boha, aby ohlašoval Boží trest za hříchy lidu a nabádal je k pokání. Za to se mu však dostalo spíše odsouzení, než pochvaly... - List židům nás naopak povzbuzuje, že v těžkostech nemáme „ztrácet hlavu“, ale běžet vytrvale s očima upřenýma na cíl... - Dnešní evangelium je jedno z těch, kde by byl člověk možná v pokušení říci, že je to nějak přehnané, že se to zas tak vážně nedá brát. Proč by muselo z přijetí Ježíše zrovna vzniknout rozdělení - dva proti třem, a ještě ve vlastním domě? Proč to tak musí být, když víme že Bůh je láska a celý náš život má směřovat k naplnění příkazu o lásce.... – Většina židů, ačkoli znali SZ (především prorocké knihy, které předpovídali příchod Krista), Ježíše nepřijali a dokonce ho vyvedli za město a ukřižovali... A tak se v jedné rodině našel ten, který Ježíše přijal; i ten, který ho nepřijal. Nastaly velké sváry v rodinách. Dokonce někdy i na život a na smrt... A v rodinách pohanů, kam se díky apoštolům rozšířilo evangelium, nastala stejná situace. Stávají se terčem nepřátelství ve vlastní rodině, ve vlastním národě. Proč? Ježíšova výpověď o rozdělení je spíše o neslučitelnosti: dobra a zla; pravdy a lži; lásky a nenávisti; kompromisů a zásadovosti... Tedy pokud jsme uvěřili Kristu, máme si stát za svojí vírou a nedělat kompromisy; ale na straně druhé „nelít olej na oheň“, protože to pak přináší spíše rozdělení... Pokud však děláme jen kompromisy - „nejsme ani ryba ani rak“; pak se může stát, že člověk, aby se vyhnul nějaké výměně názorů, raději nechce s těmi druhými nic mít; chce si žít sám pro sebe... Jenže evangelium je třeba číst celé. Včetně přikázání o lásce k nepříteli, včetně mnoha příkladů, na kterých lze vidět, jak Ježíš zcela kategoricky odmítal zlo, hřích, falešný postoj, ale s hříšníkem měl vždy soucit... To, co po nás křesťanství žádá, je opravdu obtížné. Žádá od nás pravdivé vidění rozdílu: mezi vírou a nevírou; mezi nadějí v Boha a nadějí v tento svět; mezi věrností a nevěrností Bohu... A současně od nás žádá, abychom i nepřátele milovali; přáli jim dobro; ale současně s nimi jasně nesouhlasili v tom, kde souhlasit nemůžeme... Že je to bláznivé; moc těžké; nerozumné; ba v dnešní době „není in“? Možná. Ale je to Kristovo, a proto, hlásíme-li se k němu, je to cesta pro nás. Není to cesta fanatické tvrdosti, ale je to cesta čistoty srdce, svobody a pravdy...