2. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 23.4.2017
Sk 2,42-47 ž 118 1 Pt 1,3-9 Jn 20,19-31
Končíme velikonoční oktáv a my se zastavíme dnes - v neděli Božího milosrdenství - u slov, které řekl Ježíš apoštolům: „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ - Jsou mnozí, kteří tvrdí, že si své hříchy vyřídí s Pánem Bohem sami; a jiní říkají, že žádné hříchy nedělají. My však víme, že každý máme nějaký ten hřích... Kristus místo nás vytrpěl muka Kalvárie a pak vstal z mrtvých, aby nám mohl říct, jak ustrašeným apoštolům: „Pokoj vám!“ – Ano, tento pokoj, který dává Zmrtvýchvstalý, je pokoj, který nastává po odpuštění hříchů; je to pokoj prozářený milosrdenstvím; pokoj věčné blaženosti s Bohem... Kristus sv. Faustyně a jejím prostřednictvím také nám sděluje, že jeho milosrdenství nezná žádné hranice. Z jeho srdce se jej vylévají mohutné proudy, aby obmyly celý svět. Dává je zcela zdarma, tedy nezaslouženě... Uvažujíc o Božím milosrdenství, můžeme mít na druhou stranu však zdánlivý pocit, že nemusíme tedy nic dělat, že Bůh ve své štědrosti automaticky zahladí naše viny svým milosrdenstvím... Takhle to ale není. Člověk je tvor svobodný a může, ale také musí rozhodnout, zda nezaslouženou milost přijme, nebo odmítne. Účinky tohoto Božího milosrdenství, tedy odpuštění vin, mohu přijmout jen tehdy, začnu-li s nabízenou milostí spolupracovat. A právě lítost, vyznání a pokání jsou těmi konkrétními kroky, kterými otevírám stavidla nezměrného Božího milosrdenství; milosrdenství, které očišťuje a dává v srdci pokoj a radost... K hlásání evangelia nevystačí pouze zvěst o Vzkříšeném; nepřímá řeč ve 3. osobě o někom, kdo "vstal z mrtvých a žije"... Důležité je potkat se přímo s Ježíšem, hovořit s ním, dotknout se ho, obejmout jej, učit se od něho. Ježíš i nás učí jít lidem vstříc, oslovit je vlídnými slovy a povzbudivým přístupem... Vzkříšený Pán se chce dát světu poznat jako zachraňující MILISRDENSTVÍ, ale také skrze nás, kteří jeho milosrdenství přijímáme a posouváme ho dál...