2. neděle velikonoční, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 3.4.2016
Sk 5,12-16 Ž 118 Zjv 1,9-19 Jn 20,19-31
Dnes jsme slyšeli o tom, jak byli učedníci ze strachu před židy shromážděni za zavřenými dveřmi. Není divu, mají strach. A právě do tohoto jejich strachu vchází Ježíš se slovy: „Pokoj vám.“
Obraz zavřených dveří chce říct také mně: můžeš být bez odvahy; být hříšný a bezmocný; pošlapán a opuštěn; smutný a nevíš jak dál... Ale přesto všechno vzkříšený Kristus proniká i temnotu, i smrt i masivní dveře, a každému říká znova a znova: „Pokoj vám“...
- Tomáš však nebyl tehdy s nimi, ale za týden se scéna opakuje. Sv Augustin to komentuje: „Tomáš sice viděl a dotkl se člověka, ale vyznal svou víru v Boha, kterého ani neviděl, ani se ho nedotkl. To, co viděl a čeho se dotkl, jej vedlo k víře v to, o čem do té chvíle jen pochyboval.“
Evangelijní událost tedy hovoří o příchodu proměněného Krista do večeřadla, aby apoštolům sám na sobě ukázal radostnou zvěst o vzkříšení - největší dar Božího milosrdenství pro člověka. – Když se Ježíš zjevil sestře Faustíně, přichází k ní jako vzkříšený a z jeho ran vycházejí proudy milosrdenství pro celé lidstvo. Z těchto ran proudí jako paprsky světla jeho milosrdenství. Stačí jen přijít k Ježíšovi a otevřít se mu, vždyť sám říká: „Kdo nechce projít dveřmi milosrdenství, musí projít dveřmi mé spravedlnosti.“
Ježíšovo milosrdenství není pouhý sentiment; je to síla, která dává život, život věčný. Plodem jeho milosrdenství, jeho lásky je tedy život v plnosti...
Pán i na nás ustavičně hledí s milosrdenstvím; nezapomínejme na to. Stále nás milosrdně očekává. Nemějme strach se k Němu přiblížit! Má milosrdné srdce. Ukážeme-li Mu svoje vnitřní rány, svoje hříchy - On nám vždycky odpustí, neboť je zosobněna láska, je čiré milosrdenství...