2. postní neděle A, Pustějov, Kujavy, Bílov 16.3.2014
1 M 12, 1-4 Ž 33 2 Tim 1,8-10 Mt 17, 1-9
Čtení dnešní neděle jakoby zahrnují celý život člověka – od povolání až k oslavení: Pavlův list hovoří o daru povolání a spásy; první čtení o tom, že Abrám Bohu uvěřil; a evangelium nám zjevuje jakoby cíl našeho života – tedy blaženost s Bohem…
Abrám stojí na počátku toho, co nazýváme vírou, a proto je otcem všech věřících. Jeho duchovní cesta je zajímavá. Boží logika je taková: pokud Abrám přijme povolání, splní se mu i zaslíbení. - Na počátku jeho cesty tedy stojí výzva: „Vyjdi – odejdi - zanech to, co bylo dosud.“ Možná se má všeho toho vzdát proto, že to nebylo dobré; nebo proto, že Bůh má pro nás připravené vždy něco ještě lepší… Abraham měl opustit lidskou společnost, tradici i kulturu. Stal se na určitou dobu v očích lidí možná nekulturním, odříznutým od všech tradic, vytržen ze svého prostředí. Stal se bezdomovcem, poutníkům… Šel však za Božím příslibem. Jednal proti světské chytrosti. Opustil zaběhnuté jistoty, aby našel jistotu v Bohu… - I když se možná v očích lidí stal bláznem, ale v Božích očích vzrostl na ceně: stal se „otcem víry“…
– My, o několik tisíciletí později, si můžeme (a máme) položit otázky: Jak já důvěřuji Bohu?... Na jakém základu stojí má víra?... Nakolik jsem ochoten se pro Boha něčeho vzdát a jít za jeho hlasem?...
- Původem ruská spisovatelka Catherine Doherty v knize „Pustina“ napsala: „…Podstatou naší víry je ustavičné úsilí o lepší poznání Boha, abychom ho mohli více oslavovat a lépe mu sloužit.“
– Kéž i my, tak jako Abrám zaslechneme Boží hlas; vyjdeme ze svých stereotypů, abychom naše postní snažení (anebo lépe celoživotní úsilí), směřovali k neustálé Boží oslavě…