2 . neděle po narození, Pustějov, Kujavy, Bílov 5.1.2014
Sir 24,1-16 Ž 147 Ef 1,3-18 Jn 1,1-18
(Použito z roku 2011…)
Vánoční období se pomaly končí. Dnešní liturgie uvažuje o personifikovaném vtělení. - V prvním čtení je to vtělená moudrost. Moudrost myslí na přítomnost a nezapomíná na věčnost. Moudrý člověk rozlišuje a rozvažuje. Rozlišuje mezi podstatným a vedlejším, dobrým a zlým, přikázaným a doporučeným, potřebným a zbytečným…
Poslechněme si úsměvný a možná i trochu sarkastický příběhem: Jeden politik se posadil na okraj studny, a protože nedával pozor, spadl dovnitř. I když nebyla moc hluboká, sám se nemohl dostat ven. Přiběhlo několik kolemjdoucích: „Dejte mi ruku.“, volali na něj, ale politik byl jakoby v šoku a ruku nepodal nikomu. – Jeden člověk však duchaplně poznamenal: „Přátelé, náš ministr zná jenom slovo vzít a neví, co je to dát.“ I natáhl ruku k vodě a klidně promluvil: „Dobrý den, pane ministře. Vezměte mou ruku do své.“ - Ministr se jí hned chopil a byl vytažen ze studně ven...
V těchto vánočních dnech si připomínáme, že kromě lidí, kteří nám svou lásku projevili dárkem, pohledem či dopisem, je tu ještě Někdo, jehož láska je nekonečná, nezatížená vnucováním, plná svobody a ukazuje se úžasně citlivým způsobem... V evangeliu jsme slyšeli: „A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“.
My víme, že není slovo jako slovo. Jsou slova, která potěší, slova vtipná, radostná, ale i urážející a plná bolesti... Ale slovo, které se nás o těchto vánočních svátcích dotýká, je Slovo věčné, Slovo plné lásky a dobroty. Tímto Slovem přišel sám Bůh proměnit tento svět. Přišel ho uzdravit...
Ačkoli svátečné dni končí, vánoční atmosféru si můžeme a máme udržet i ve všedné dni. - Kdy jsou vánoce? Vánoce jsou když miluji, když jsem ochotný odpustit urážku, když udělám první krok k druhému člověku, když podám pomocnou ruku...