2. ADVENTNÍ NEDĚLE C, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 9.12.2018
Bar 5,1-9 Ž 126 Flp 1,4-11 Lk 3,1-6
Čtení druhé adventní neděle nás vedou cestou naděje a toužebného očekávání spásy. - První čtení ústy proroka Barucha vlévá utiskovanému lidu v Babylonském zajetí novou naději, že se vrátí do své země; že Bůh je znova zachrání a spasí... - Pavel děkuje za horlivost křesťanů ve Filipách a prosí, aby ještě více rostla jejich láska a poznání... - Ačkoli z evangelia zaznívají výzvy k pokání, přeci je to prozářené nadějí na blížící se vykoupení... Text dnešního evangelia nás informuje o Janu Křtiteli a jeho úloze před veřejným vystoupením Krista. Měl připravit Izrael na setkání s Mesiášem, na kterého tak dlouho čekali. Svým poselstvím o blížícím se Spasiteli a voláním k pokání měl národ vyburcovat ze spánku a přivést k bdělé pozornosti. Jan žil na poušti, oddělen od ruchu světa, politiky a obchodu. Nebyl spojen s žádným politickým či duchovním uskupením... Evangelia dokonce vyprávějí, do jakého „luxusu“ se oblékal (velbloudí kůže) a jaké „lahůdky“ jedl (kobylky). Je docela možné, že byl svému okolí pro smích. Prostě blázen, řekli bychom. Jenomže díky životu, jaký vedl; byl nejen připraven zaslechnout Boží slovo pro svůj lid, ale byl také věrohodný, když ho hlásal a později mohl ukázat na Krista, že to je On ten očekávaný Spasitel: „Hle, Beránek Boží“... Celé toto povídání o „vyrovnání údolí a kopců“ by ovšem mohlo být zase jedna z mnoha výzev, které křesťan v životě slyšel; které sice neodmítne (řekne si: „Ano, ano, to je pravda“), ale na druhé straně je také neuskuteční. Kdyby to mělo tak být, bylo by to k ničemu. Nejde o to, abychom zahořeli předsevzetími, která nesplníme; nadšením, které pomine... Jde o to, abychom tváří v tvář Božímu oslovení něco konkrétně udělali; abychom pozvali Ježíše a přijali ho... Pak ten, který stojí venku (Zjv 3,20) - vejde. Potom ten, který řekl, že přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti - v nás začne svůj život rozvíjet. Potom ten, který se stal v těle Panny člověkem - začne v nás mocí svého Ducha jednat a především ostatní okolo nás to pocítí, že Ježíšův úkol (jeho poslání) bude moci pokračovat také skrze nás... Toto není fantazie. Je to něco, co (pokud se tak už nestalo) může začít být skutečností hned, v tuto chvíli, kdy uvěříme a otevřeme mu dveře srdce...