2. ADVENTNÍ NEDĚLE A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 4.12.2016
Iz 11,1-10 Ž 72 Řím 15,4-9 Mt 3,1-12
"Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm Duch Hospodinův." Touto větou začínalo dnešní Boží slovo... - Pokusme se představit si naše společenství jako les. Kam bychom se v něm zařadili? Počítáme se spíše ke stromům - zastupujících vytrvalost? Nebo bychom se spíše považovali za obyvatele lesa, kteří se po něm potulují, kde tu něco vezmou a pak se znovu schovají do svého úkrytu, než je z něj opět nedonutí vyjít hlad nebo zvědavost? - Ano, v lese je bohatá různorodost. Nalezneme tam třeba stromy přesvědčené o vlastní neomylnosti... Stromy, které tam stojí již celé věky... Stromy přinášející dobré ovoce... Můžeme vidět stromy, které již ztratily pár větví a už se necítí být stabilní. Když mrzne a fouká, tak to v nich vrže a skřípe. Mají strach před další bouří, že bude konec... V lese najdeme třeba i jiné rostliny a houby, které dokážou žít v přátelství a symbióze... - Anebo pokud se někdo z nás spíše počítá k obyvatelům lesa: není sice tak usedlý a konstantní jako strom, ale je pohyblivý a flexibilní... Je schopen přizpůsobit se daným podmínkám a sklízí ovoce padající ze stromů... Ale zvířata mají v sobě i kus přirozené agrese: silnější požírá slabšího... I když je tento obraz možná příliš tvrdý, takovému (v uvozovkách) "lesnímu společenství" píše Izaiáš své proroctví. - Izrael byl však už vykáceným lesem, pouští, pasekou, kde řádí divoká zvěř... - A najednou se stane něco nečekaného. Na této pasece vyraší ratolest ze starého kořenu Jesse a na této ratolesti spočine Duch Hospodinův... Nenápadná ratolest uprostřed chaosu. A ovocem této ratolesti je Mesiáš. Nositel a dárce Ducha, který je schopen být pokrmem a dát pokrm všem. Dokonce i divoká zvířata žijí v jeho přítomnosti v přátelství: vlk přebývá s beránkem, levhart leží vedle kozlátka... nikdo neškodí ani nezabíjí, protože poznání Hospodina naplní zemi... To je evangelium - radostná zvěst. - Tato radostná zvěst zaznívá pak opět v poušti skrze Jana Křtitele... Bůh se opět hlásí ke slovu, navzdory katastrofě hříchu. Hřích znamená stranit se, separovat, chtít žít sám pro sebe... Proto Jan vyzývá: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Všude tam, kde panuje nesvoboda, kde panují divoké "lesní podmínky", všude tam smíme a musíme ohlásit advent. - Izaiáš to ohlásil v Babylonu; Jan na přelomu dějin u Jordánu; a my dnes: Bůh přichází kvůli naší svobodě a spáse... Nic nemá zůstat tak, jak je! Můžu se dívat do budoucnosti s nadějí! A tato naděje má důvod: advent – tedy aktivní očekávání příchodu Pána, který přišel a slíbil, že přijde zas... Bůh přichází. Má pro nás čas. Najděme si také čas; zapalujme tuto naději v Pána a nechme se ním proměnit ve společenství lásky...