19. týden v mezidobí

Nanebevzetí PM, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 15.8.2018 

Zjv 11,19-12,10 Ž 45 1 Kor 15,20-27 Lk 1,39-56 

Dnešní první čtení symbolicky nazývá Marii "ženou oděnou sluncem", to je podle exegetů oděnou Bohem, konkrétně - proniknutou Božím Slovem, Ježíšem; a nakonec i věčně oslavenou v nebi.... Ano, nikdo z lidí nebyl tak existencionálně blízko Ježíšovi, než ona... Její svědectví víry je spíše příkladem života, než vyjádřené slovy. Ale i tak o ní platí, že je největší učednicí a evangelizátorkou radostné zvěsti, tedy evangelia... Tituly, které jí v průběhů věků dáváme a jsou vyjádřeny především v loretánských litaniích: archa úmluvy, královna proroků, královna apoštolů... - to nejsou jen zbožné výrazy. Ony vyjadřují její prvenství v přijetí Božího novozákonního radostného poselství a její prvenství v jeho žití a předávání jiným... Dávná skutečnost Mariina nanebevzetí (ačkoli jen podle tradice a vyhlášené dogma) ovlivňuje naši i mou osobní současnost, můj život a jeho směřování a naplnění. Protože to, co je mi zcela vlastní a co je hluboce lidské, je u Boha. Bůh se neštítí lidského těla, vždyť je to jeho stvoření a dar. Bůh se lidského těla neštítí, ale bere ho k sobě, navěky k sobě. A co platí pro Marii, to platí i pro mě, a jediný, kdo může všemohoucímu Bohu tento záměr znemožnit, jsem já... A tak Mariino nanebevzetí je posílením naděje, že ten, kdo jedná vůči Bohu a lidem podle jejího příkladu, bude přijat stejně jako ona. Mariino nanebevzetí je posílením naděje, jejímž vlastním zdrojem je Ježíšovo zmrtvýchvstání. Mariino nanebevzetí je posílením naděje, že kde je se svým Synem a Pánem ona, je už teď místo i pro tebe i pro mě...

 

pátek po 19. neděli v mezidobí, Hl.Životice, 17.8.2018, Ez 16,1-63 

Dějiny Izraele líčí prorok Ezechiel docela peprnými výrazy, kde se střídá motiv krásy a ošklivosti. Přes veškerou lidskou nevěrnost je však Bůh stále připraven a ochoten své milované všechno odpustit a uzavřít novou smlovu... 

 

sobota po 19. neděli v mezidobí, Pustějov, 18.8.2018, Ez 18,1-32 

Ačkoli z naší kultury se vytratila kolektivní odpovědnost, hřích má samozřejmě především osobní charakter, ale jeho důsledky se projevují i na celé lidství. Platí to však i obráceně, že jako jednotlivec mohu zachraňovat celek...