19. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 9.8.2020
1 Krl 19, 9-13 Ž 85 Řím 9,1-5 Mt 14,22-33
Mnozí jsme již zažili nejrozličnější těžkosti a překvapení od přírodních živlů... - Eliáš zažil zemětřesení; a Ježíš přichází v bouři... Že po vodě, to nemá být popis nějakého laciného kouzelnického triku; to je sdělení o překonání lidsky nepřekonatelných překážek; o překonání samotným Bohem, který přichází... - Ježíš přichází k apoštolům. Tak proč je teď tak jiný? Protože právě rozmlouval s Otcem... - Ježíš přichází od Otce a tiší bouři - napřed v srdci (učedníci se už nebojí přízraku, protože ho poznávají); potom bouři na moři (což učedníky nakonec přivede ke klanění).... Křesťan se překládá „patřící Kristu“. Každý z nás má být pro tento svět „poslem“, přinášejícím pokoj a radost. Ve „světě“ (za zdmi kostela) zajisté chodí nejeden posel, kterého ostatní vlastně znají, a přitom vnímají, že je cosi jinak, než bylo. I když - záleží na tom, jestli jsme právě rozmlouvali s Otcem a jestli přicházíme od Něho... Protože jeho posli jsme tu my. Záleží také na tom, jestli jsme rozpoznali tichý a jemný vánek Božího Ducha a vystavili se Boží přítomnosti. Jestli jsme se odhodlali, stejně jako Eliáš, vystoupit z jeskyně své malomyslnosti a stěžování... Záleží i na tom, jestli se cestou k Ježíšovi díváme na něj - a pak je jedno, že jdeme po vodě, nebo jestli začneme jako Petr pozorovat silný vítr a samozřejmě dostaneme strach. Petr se totiž netopil kvůli vodě, ale kvůli strachu... Cesta, na kterou nás Pán volá - jako jednotlivce i jako společenství - může být divná a nejistá, jako ta vodní hladina. Může se jevit nesrozumitelná, a někdy dokonce absurdní. Ale pokud mi on řekl „Pojď.“ (srov. Mt 14, 29), je to cesta správná a schůdná. I když také jiná, než všechny ostatní: jinde totiž hledíme na cestu, abychom uviděli cíl, ale tady hledíme na cíl, abychom uviděli cestu. Kdo hledí na cíl, kterým je Ježíš, kdo rozmlouvá s Otcem, ten také rozpozná tichý a jemný vánek Ducha Svatého. Takový člověk se stává Božím poslem... Zakončím údajnou modlitbou astronautů Apolla 8: „Dej nám, Pane, schopnost vidět tvou lásku ve světě navzdory lidským selháním... Dej nám víru, abychom spoléhali na tvou dobrotu navzdory naší hlouposti a slabosti... Dej nám poznání, abychom se uměli modlit se srdcem rozvážným; a ukaž nám, co každý z nás má vykonat, aby mohl jednou být s tebou...“ (Astronauti Apolla 8 z vesmíru dne 24. prosince 1968)