18. neděle v mezidobí A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 2.8.2020,
Iz 55,1-3 Ž 145 Řím 8,35-39 Mt 14,13-21
Z dnešního evangelia si všimněme dva aspekty. - První myšlenkou je, že Ježíšův pokus o samotu nevyšel. Lidé se k němu nahrnuli... Nezačal být však nervózní, ale viděl v tom vůli Otce a v jeho moci uzdravoval nemocné... - Základní postoj Ježíše vůči nám lidem, by se dal vyjádřit slovem „lítost“. On se nepovznášel nad lidskou bídu, ale snížil se k ní a pomáhal, kde bylo zapotřebí... Druhý aspekt můžeme shrnout: Na začátku bylo pět chlebů a dvě ryby. Na konci bylo dvanáct košů zbylých kousků... - Evangelium nám však ukazuje, jak šikovně chtěli v počátku tuto situaci řešit apoštoly. Přistoupili k Ježíši s radou: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupi si něco k jídlu.“ - Možná i my bychom reagovali podobně... Nehleďme však na Ježíšovy učedníky s pohrdáním. Nejsou to lenivci, kteří se chtějí co nejdřív zbavit zodpovědnosti, a proto naléhají na Ježíše, aby rozpustil zástupy. Jsou to realisticky smýšlející, kteří si všímají lidí kolem Ježíše a vnímají jejich potřeby. Chtějí pomoci, a proto navrhují řešení, které ze svého pohledu považují za reálné: „Toto místo je opuštěné, rozpusť zástupy......“ - Ježíš je však vede mnohem dál, než kam sahají jejich lidské schopnosti a možnosti. Jeho reakce je: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ - Jelikož již víme, co následovalo dál, můžeme říci, že v dané situaci by bylo přiměřenější, kdyby Ježíš řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Já jim dám jíst!“ Byl to přece on, kdo nasytil ten více než pětitisícový zástup; a jen on dovede utišit ten hlad, který trápí lidská srdce... - Jenže pouze pobídka „Vy jim dejte jíst!“ dokonale vyjadřuje obrovskou zodpovědnost Ježíšových učedníků a zároveň jejich lidskou bezmoc a nepatrnost, kterou obdivuhodně překlenuje nesmírná Boží moc a jeho nekonečná láska... I na každého z nás se Ježíš (a to po více jak 2000 lety) obrací s výzvou: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ - Když Bůh jedná, je správné Bohu nepřekážet, ale být mu k ruce. S každým z nás chce Bůh udělat veliké věci. Vstupenkou k Božím pokladům daným zdarma je velkorysost a důvěra v odevzdání Bohu našich „pěti chlebů a dvou ryb“. Přiznejme si, že není pro nás lehké uvěřit, že právě s těmi našimi pěti chleby a dvěma rybami (tedy naší omezeností, schopnostmi, možnostmi,...) chce Bůh vykonat velké věci... - Když je Ježíš uprostřed nás, stačí trochu ochotné vůle a víra, aby se stal zázrak. K tomu, aby se stal zázrak stačí, aby někdo obětoval svých pět chlebů a dvě ryby. Dát Ježíši svoji trošku a on z ní udělá pokrm pro všechny...