18. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 5.8.2018
2 M 16,2-15 Ž 78 Ef 4,17-24 Jn 6,24-35
Když izraelité putovali pouští, dostali maso a chléb z nebe. Mana chutnala jako medový koláč. Hospodin přikázal, aby si každý nasbíral jen tolik, co stačí sníst, a nedělal si zásoby na zítřejší den... Kristus nasytil pět tisíc mužů, plus ženy a děti. Tito chudí lidé byli ochotni udělat cokoliv, aby se jim neztratil a neutekl. Námahu, kterou podstoupili, aby oběhli celé Galilejské jezero, nelitovali.... - Není dobrá ani chudoba, ani blahobyt. Když se denně modlíme: "Chléb náš vezdejší dej nám dnes"; možná se i my podobáme lidem z dnešního evangelia, kteří hledají jenom plné břicho, a ne Boha; jakoby jsme se pak modlili: "Hospodine, naplň nám sýpky, abychom měli pokoj... Požehnej nám k tomu, abychom tě nepotřebovali..." Ježíš nevyčítá ani nám, ani jim, že zájem je soustředěn na chléb. Pouze se pokouší pozornost posunout trochu výš. „Je ještě něco mnohem potřebnějšího, co vám mohu dát. A tu námahu, kterou jste vynaložili na opětovné setkání se mnou kvůli jídlu, je třeba vynaložit na něco jiného. Na pokrm, který nasytí vaši duši a dá vám věčný život. To, že jsem vás nasytil, bylo sice důležité a v tu chvíli nutné, ale mám toho pro vás připraveno mnohem víc...“ - Co tedy mají lidé dělat? Nic těžkého, dalo by se říci. Hlavně aby věřili, že on je Syn Boží. Bůh dával manu - chléb pomíjející; a nyní poslal Syna - Chléb nepomíjející. Víra ve věčný život dává sílu pro život zde na zemi; a naděje, která z víry vychází, osvobozuje a povznáší člověka... Pokud se rozhodneme vynaložit námahu na setkání s Bohem ne proto, co dává, ale jaký je; pokud se naše námaha stane toužebnou zvědavostí po něm; je jisté, že zázračná nasycení budou pokračovat, i když ne stále a tehdy, kdy bychom chtěli, ale naše srdce bude nasyceno zcela jinak. Usilujme o Krista, modleme se, rozjímejme, navštěvujme bohoslužby, přijímejme jeho tělo... Ale hledejme za tím vším Jeho, který je víc než jen automat na řešení našich problémů...