18. neděle v mezidobí B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 2.8.2015
2 M 16,2-15 Ž 78 Ef 4,17-24 Jn 6,24-35
"Hledáte mne proto, že jste se dosyta najedli, neusilujte však o pokrm pomíjející, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu." - Lidé chtějí chléb zadarmo. To by se jim líbilo, proto ať je jejich králem a dělá to každý den, a budou mít po starosti… Jenže Ježíš Kristus ví, že člověk potřebuje také jiný chléb; ne ten, který se stráví a je zase hlad; ale takový, který zůstává pro život věčný…Tímto pokrmem je sám Božský Spasitel, vždyť on sám to prohlašuje na závěr dnešního evangelia: "Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit!"
Člověk má dvojí hlad: jeden, který svírá prázdný žaludek, a druhý hlad duše. Jídlem se nasytí jen ten první. Mnozí si však myslí, že i ten druhý hlad možno zasytit časnými, hmotnými zájmy; a pak u nich vzniká přesycenost tím větší, čím méně péče věnují své duši… Po čem lidé touží? Sami říkají: po plném životě - a co je to plný život? Mít hodně peněz, za něž se dá víc a víc hmotného nakoupit; žádné starosti; co nejméně odpovědnosti; co nejvíce volného času, s kterým si pak neví rady; nejlepší jídla; nejvíce zábavy… A dosáhnou tak plnosti života? - Právě naopak, nejvíce sebevražd není ve státech nuzných, ale tam, kde je bohatství a plný blahobyt. Takoví lidé zkoušejí všechny možné druhy rozkoší; ohlušují všechny své smysly; a přitom jejich žití je bezútěšné, prázdné a bezvýchodné… - Slyšel jsem o jednom 17-letém studentu, který dříve než spáchal sebevraždu, načmáral do sešitu: "Je hrozné být zahrnován vším, jen ne opravdovou láskou." Rodiče, oba vysoce postavení, zahrnovali ho penězi, snad jimi mu chtěli "zaplatit" zanedbání vlastní povinné péče; dar skutečné lásky či nezájem o jeho problémy… Bez lásky lidství v člověku zakrní a vyvine se z něho, promiňte za výraz „vychytralé zvíře“. Uspokojovat pouze tělesné potřeby člověka nepomůže, když současně nenasytí i svou duši pravdou, láskou a spravedlností, a to nejen ve formě dostávat pro sebe, ale i dávat druhým; vždyť pouze láska, která se rozdává - stále narůstá a tu si pak vezmeme i na věčnost…
Každý náš den je poznamenán prací a modlitbou „chléb náš vezdejší dej nám dnes“. V neděli navíc místo práce jsme pozváni ke stolu Božího slova a eucharistického Chleba. Obojí nás posiluje, občerstvuje a živí i dává sílu pro další týden všedního života. Chlebem života posilněni, nebo lépe řečeno, v síle tohoto nebeského pokrmu můžeme duchovně žít celý nastávající týden a rozdávat se v lásce…