17. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 28.7.2019
1 M 18,20-32 Ž 138 Kol 2,12-14 Lk 11,1-13
Církev má ve svém pokladu víry spoustu modliteb. Stačí si pouze vybrat a začít... - Apoštoly v evangeliu však nezaujal jen nějaký text nebo nějaká „zázračná slova“, ale to, co Kristus při modlitbě prožíval... Nechtěli se modlit kvůli slovům; nechtěli si splnit jen svou povinnost; nechtěli, aby přeříkávali zaručeně fungující věty, které, poté co je vysloví, Bůh nebude moci odmítnout... Uvědomili si, že modlitba je něco víc; že je vztahem mezi dvěma existujícími bytostmi, které spolu komunikují... - Kristova modlitba byla způsobem, jakým naslouchal Otci, a celou svou bytostí mu šel vstříc; netoužila po ničem jiném než být jedno s Otcem... Okrem modlitby „Otče náš“ dnešní evangelium zaznamenalo ještě dva případy modlitby: podobenství o neodbytném příteli; a výzvu „proste a dostanete“... - K těmto příkladům modlitby, v prvním čtení máme ještě zachycenou Arahámovu přímluvu. Abrahám ví, že v Bohu milosrdenství převažuje nad spravedlností, proto se tedy projevuje jako přítel Boha; ale také jako přítel lidí, za které se přimlouvá... V souvislosti s dnešním tématem, vzpomeňme si ještě na evangelia předchozích neděl: Marta a Maria (tedy kontemplace a činnost); a před tím Samaritán... - Přímluvná modlitba je tedy vynikající způsob, jak se stát bližním. Milosrdný Samaritán zachraňující „napolo mrtvého“ mu sám pomohl; ale žádá také o službu i hostinského (srov. Lk 10,33-35)... – Bezpočetné množství svatých uvádějí tuto milosrdnou lásku ve skutek tím, že „se za nás neustále přimlouvají“... - Základem přímluvy, tak jako u Abraháma, je snaha být v přátelství s Bohem, který je stále připraven nás vyslyšet: je to Otec, který nám chce mimo „dobré věci“ nabídnout vynikající dar Ducha svatého; přítel, který neodmítá neodbytného přítele; soudce celé země, který snímá hříchy a jehož milosrdenství je bez hranic... – Bůh má pro nás už teď připraveno všechno, co potřebujeme. Ale touží po naší prosbě. Ne aby se nechal doprošovat, ale abychom zažili radost z jeho pozorné lásky a důvěřovali mu stále víc; a abychom směřovali k plnému společenství s ním ve věčnosti... Pouze modlitba podle Kristova příkladu vnáší do života pokoj, který tento svět nemůže dát. Zavřeme knihy o modlitbě a začněme se modlit! Nezáleží na tom, jestli svými slovy; nebo slovy modlitby Otče náš; nebo jinou zažitou modlitbu... Ale hlavně přimlouvejme se za bližní; a ať nám neschází vnitřní touha, aby byl Kristus v nás, a my v Něm...