17. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 29.7.2018
2 Krl 4,42-44 Ž 145 Ef 4,1-6 Jn 6,1-15
Šestá kapitola Janova evangelia je plná krásných setkání Ježíše s lidmi a plná zázraků... - Dnes nasytil velké množství lidí. Zaměřme svou pozornost na několik skutečností: první je Boží iniciativa; další je viditelné znamení; a třetí je naše spoluúčast... - Dnešní evangelium je jakýmsi průvodcem v situacích, kdy se ve víře rozhodujeme k vykonání nějaké obtížné věci. Všimněme si, že na začátku je Je-žíšova iniciativa: dialog s učedníky začíná on. Kdyby Filipovi nenaznačil, že je potřeba se postarat o zástup lidí, pravděpodobně by to samotné učedníky ani nenapadlo. Na počátku je tedy Ježíšův impuls k tomu, aby učedníci něco udělali ve prospěch lidí, kteří jsou kolem a potřebují nasytit... Apoštoly tuto výzvu vezmou vážně, nejdříve hodnotí situaci: Filip odha-duje, kolik by bylo potřeba jídla; Ondřej zjišťuje, co je momentálně k dispozici. A pak Ježíšovi předkládají výsledek: Co je to pro tolik lidí? Ale přesto jen prostě nekonstatují: že něco takového není možné, takže Ježíši, promiň, nemá to cenu, ať jdou lidé domů... Ani nezačnou dělit chléb a ryby na mikroskopické kousky a rozdávat - jsou vedeni zdravým rozumem, ale i vírou. Vidí, že sice není v jejich silách s hla-dem cokoli udělat, ale vše s vírou předkládají Ježíši jakoby s otazníkem na konci: Co se tedy, Pane, teď má stát? A Ježíš reaguje poměrně jednoznačně: dává příkaz k tomu, aby se lidé posadili, tedy jinými slovy, neposílá je pryč. A pak činí, co by nikdo nepředpo-kládal: ono lidské málo, které mají učedníci k dispozici, musí projít jeho rukama. A tehdy učedníci zjistí, že se stal mocný čin - totiž, když je Ježíš motivoval k něčemu, na co neměli (ale co přesto ve víře přijali), mohlo být nyní proměněno a rozmnoženo... - Je dobré si všimnout, že učedníci se mohli do úkolu vrhnout bez roz-myslu, jenom s tím, že si to tak nějak Ježíš přeje: tak zatneme zuby a uděláme to. Nebo mohli použít zdravý rozum - bez víry, a do celé věci se vůbec nepouštět. Je velmi důležité si znovu uvědomit, že jejich rozhodování se - bylo ve stálém rozhovoru s Ježíšem. Všechno, o čem přemýšlejí, Ježíši sdělují, čekají na jeho odpověď a zařizují se podle ní. Proto mohli být svědky zázraku... --- Ježíš nepřišel proto, aby zařídil dostatek jídla či jiných pozemských hodnot. Jeho pomoc v nemoci nebo za hladu je znamením celé plnosti Božího daru, kterým je spása. Chléb odkazuje k Eucharistii, a ta zase odkazuje, abychom pochopili, jak bohatý je Bůh, který se nám z lásky rozdává...