17. neděle v mezidobí (pouť v Pustějově) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 24.7.2016 1 M 18,20-32 Ž 138 Kol 2,12-14 Lk 11,1-13 ( Jn 20,1-18 )
Dnes se zastavíme především u tématu modlitby. – Odmalička víme, že modlitba je jako rozhovor s Bohem, kterého nazýváme Otcem. Jako rozhovor, ve kterém jde především o Boží věci v našem životě. Boží vůle se má stát, jeho království má přijít, on nás má zbavovat moci zla. Je to tedy rozhovor, který vyžaduje víru. Jen ten, kdo uvěřil v Boží dobrotu; kdo uvěřil, že Bůh chce pro nás jen a pořád dobro, může také s důvěrou usilovat o to, aby se Boží vůle stala. Nebude prosazovat vůli svou a nebude se bát vůle Boží jako něčeho nebezpečného... Další rys modlitby pak ukazuje podobenství o neodbytném prosebníkovi. Špatně bychom ho ale pochopili, kdybychom si mysleli, že Boha je nutno unavit dlouhými prosbami, aby nakonec udělal to, co my si přejeme. Naopak. Bůh opravdu ví, co potřebujeme. Ale my máme v modlitbě udržovat svůj pohled stále nasměrovaný na Boha. My sami se musíme v modlitbě ujišťovat o tom, že jsme na správné adrese, že se obracíme skutečně k tomu, kdo chce naše dobro v plnosti. A jestliže vytrvalost přináší ovoce i mezi námi hříšnými lidmi a ve světských záležitostech; tím spíš přinese užitek u Boha - vždyť on je nekonečná Láska a Dobro... A poslední myšlenku o modlitbě, kterou bychom dnes neměli vynechat, neobsahuje jen modlitba Páně, ale názorně ji ukazuje první čtení: Abrahamovi jde v jeho modlitbě především o druhé lidi. Prosí za hříšné lidi v Sodomě a Gomoře, hledá i ty nejmenší skulinky k naději. Nestaví se však pyšně nad ostatní obyvatele; ani se nepohoršuje nad jejich hříšností; ale staví se s nimi do jedné řady - do jedné řady těch, kdo Boží milost potřebují, a takto prosí. Je to modlitba přímluvná a naplněná lásko. A zde je naprosto podoben Ježíši Kristu, který se, jak říká Písmo - za nás hříšníky stále přimlouvá u Otce a také za nás hříšné položil i svůj život... Modlitba je královská cesta Božích dětí.Jestliže se za někoho s láskou a důvěrou modlím, potom se na něho nemohu dívat jen jako na nepřítele. Potom k němu nejsem lhostejný, potom jsem s ním propojen - ať je ten člověk od nás daleko, nebo je nám blízko. A tímto způsobem se také mění svět k lepšímu...