16. neděle v mezidobí (sv. Magdaléna) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 21.7.2019
1 M 18,1-10 Ž 15 Kol 1,24-28 Lk 10,38-42
V prvním čtení se zdá, že se dokonce samotný Bůh stal hostem Abraháma (starokřesťanská tradice vykládala tyto tři lidi nebo anděly jako symbol Trojice)... - V evangeliu je hostem sám Ježíš, který je přijat do domu Marie a Marty... Abrahámova pohostinnost nám takto poskytuje návod k porozumění dnešnímu evangeliu. Vůbec v něm nejde o to, že by kontemplace sama o sobě byla lepší než akce... - Jde o to, že Martě hrozí zmeškání vzácného času „Božího navštívení“, že jí Ježíšova návštěva proteče mezi prsty; že Ježíš odejde, aniž by toto setkání něco důležitého změnilo... Marta nedělá chybu v tom, že by neměla pro Ježíše nic chystat. Dělá chybu v tom, že pro své starosti s obsluhou zapomíná, kdo že to k nim do Betánie přišel na návštěvu... – „Pane, tobě to přijde správné, že mě moje sestra nechá samotnou u přípravy a obsluhy a sama se těší z rozhovoru s tebou? Řekni jí, ať mi pomůže!“ - (Sama pro sebe si možná přitom pomyslela: vždyť to v podstatě dělám pro tebe, a ne pro sebe samotnou. I mně by se líbilo spočinout u tvých nohou a naslouchat ti, ale kdo by se pak postaral o všechno ostatní?)... A právě v tomto okamžiku pronesl Ježíš slova, která sama o sobě představují malé evangelium: „Jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jej nikdo nevezme.“ - Svatý Pavel v druhém čtení vysvětluje, v čem spočívá tato „jediná nutná věc“, tento „lepší úděl“, o němž mluví evangelium. Říká, že tímto údělem je Kristus. Všechno v životě je důležité jen natolik, pokud je to skrze Krista; a směřuje to ke Kristu... Co povědět o úsilí a starostlivosti Marty? Jistě není náhodou, že Lukáš umístil podobenství o milosrdném Samaritánovi a vyprávění o Martě a Marii hned hezky jedno za druhým. - To, co se Martě skrytě vyčítá, není její starostlivost a ochota ke službě, její pohostinnost; ale to, že se nechá zaplavit starostmi, a vnějším věcem přičítá důležitost, která by měla patřit Bohu... - Tím, že znala Ježíše, měla Marta snáze pochopit, že by mu udělalo větší radost její naslouchání a blízkost, než ohromný oběd s mnoha chody... Vždyť tím nejdůležitějším Ježíšovým pokrmem přeci bylo „činit – a zvěstovat – vůli Otce“ (srov. Jan 4,34). V životě každého musí být vyváženost: i Marta (tedy činnost); i Marie (tedy naslouchání)... - Marta nepochopila, že Ježíš přišel do jejího domu, aby ji nasytil, a ne aby se od ní nechal nakrmit... - Ano, pozorné naslouchání Božímu slovu; oči pevně upřené na Ježíše; modlitba; rozjímání i Eucharistie... - to všechno nás uschopňuje a očišťuje pro aktivitu, tedy pro skutky milosrdenství; a zabraňuje hledání sebe sama...
***
Magdaléna, kterou dnes slavíme, (podle tradice) po svém upřímném obrácení v sobě spojila obě ženy: jak Marii, tak i Martu: naslouchala Božímu slovu; dělala skutky milosrdenství; a po Ježíšovým zmrtvýchvstání se stala první misionářkou a zvěstovatelkou evangelia... - Kéž je nám vzorem a nápomocnou přímluvkyní spájet v sobě naslouchání i činnost; a dělat vše skrze Krista a směřovat ke Kristu...