15. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 10.7.2016 5M 30,10-14 Ž 69 Kol 1,15-20 Lk 10,25-37
Dnes nám evangelium připomíná, že máme rok milosrdenství. "Kdo je můj bližní?" – Příklad o milosrdném samaritánovi - je krásný příklad. Jistě ho dobře známe. Víme, že je třeba takto jednat. Jsme rádi, když někoho vidíme, že druhému skutečně pomáhá. Otázka je, zda jsme ochotni takto jednat také... Protože často si člověk řekne, že by něco dobrého udělat chtěl, ale nehodí se mu to... Nebo ten, komu bychom měli pomoct, se nám nelíbí... Je nám nesympatický. A kromě toho přece žijeme ve společnosti, kde jsou role rozdělené. Kde zpravidla velmi dobře víme, kdo má co dělat, zejména, když jde o toho druhého. Pro nemocné máme nemocnice; pro nemohoucí domovy nebo jiné ústavy; při ohrožení majetku a života voláme policii a při náhlé nevolnosti úrazovku; se zločinci, zloději a podvodníky si má poradit policie... a co vlastně zbývá na nás? Možná nic z toho, co jsme jmenovali. Ale určitě na nás zbývá bližní. A kdo je to tedy, ten můj bližní? Správná otázka! Ale kupodivu stejná, jakou kladl Ježíšovi znalec Zákona. Pak ovšem pro nás platí stejná odpověď, jakou dal Ježíš: Nejde o to, kdo je mým bližním, jde o to, komu jsem bližním já. Tedy kdo je mně blízko a kdo mě potřebuje, komu jsem blízko a komu pomoc mohu prokázat... Jenže znalec Zákona v dnešním evangeliu se vlastně neptal, jak se má chovat k raněnému - položil otázku mnohem zásadnější a mnohem vznešenější; ptal se: "Co mám dělat, abych dostal život věčný?" A na to odpovídá Ježíš slovy dvojího přikázání lásky: lásky k Bohu a k bližnímu. Stačí tedy milovat. To se nám ovšem může zdát být až příliš jednoduché. Jednoduché snad ano. Snadné určitě ne. Ale stojí za to se o to snažit. Vymizela láska člověka k člověku. Vymizela úcta k životu a vytratila se důstojnost jednoho k druhému. Jestliže si nevážíme života, nemůžeme ani prokazovat milosrdenství. Zazděním oken nezhasnu slunce, ale způsobím si tmu. Stejné je to s láskou: Bůh nepřestane milovat člověka, ale já pak nedovedu milovat a přebývat s láskou... Jsme nástroje Božího milosrdenství. Jsme jeho ruce a nohy. Nedokonalé, trpící i hříšné nástroje. Ale jsme a chceme být ve službě Bohu a bližnímu. Skrze lásku Ježíše Krista tak, aby proudila námi k těm, kteří to potřebují. On nám k tomu dá potřebnou milost.