15. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 19.7.2015
Am 7,12-15 Ž 85 Ef 1,3-14 Mk 6,7-13
Minulou neděli jsme uvažovali nad evangelizací, která by měla být samozřejmostí každého pokřtěného. - Dnes se podívejme na další evangelizační zásady: Ježíš rozesílá svých dvanáct. Posílá je po dvou a jistě ví proč: vždyť, kde jsou dva v jeho jménu, on, Ježíš, je s nimi. A dva lidé tvoří už společenství, takže evangelizace není nikdy dílem jedince, ale společenství. Tady vidíme potřebu sociálního rozměru církve. Společenství a sdílení je důležitou dimenzí v šíření a růstu Božího království. V určitém slova smyslu i rodina je významným společenstvím v plánu Božím. I tam jde o dva lidi - muže i ženu, kteří jsou posláni a spojeni v Ježíšově jménu. On jde s nimi. Děti pak, jako vzácný Boží dar, se rozvíjejí v rodině jako v malé církvi. Zde poznávají Ježíše skrze své rodiče; zde přebírají nejdůležitější hodnoty svého života; učí se rozlišovat dobro a zlo; mít vnímavé a moudré srdce; získat silný vztah k Bohu a bližním…
Další požadavek evangelizace Ježíš jasně shrnul do výzvy k jednoduchému, prostému způsobu života. Nemají mít žádné přebytky a věci navíc, jen to nejnutnější, tak jako horolezci na cestě k vrcholu berou s sebou minimum věcí, které nezbytně potřebují. Každý kilogram zbytečné přítěže by překážel na cestě k cíli. A v tomto případě jde o vrchol nejvyšší. Tento požadavek také zahrnuje v sobě i podmínku, abychom nezáviděli jiným, ale spíše jim přáli dobro a požehnání…
Pak Ježíš dává moc nad nečistými duchy a moc uzdravovat. Kdo uvěří? Uvěří ti, kteří mají otevřené srdce pro pocestné a jejich osud. Pozvou je dál a chtějí naslouchat vyprávění o Božím království; obrátí se a nechají se uzdravit…
Dále Ježíš radí: "Kde vás nebudou chtít poslouchat, vytřeste si prach ze svých nohou a jděte pryč." Znamená to, že nikdo nesmí být nucen uvěřit. Při předávání víry nesmí být nátlak…
A konečně je třeba si také všimnout, že první rozeslání učedníků má velmi dynamický ráz. Převládá tam pohyb, chůze, téměř neustálé směřování. Žádná větší zabydlenost. ("Když vejdete do domu, zůstávejte tam, dokud se nevydáte zase dál." Vydali se tedy na cesty ... ) I církev dnešních dnů je Pánem poslána na cesty. Je jich mnoho, protože pluralita znamená celé bludiště cest a v něm mnoho lidí, kteří bezvýchodně bloudí kolem nás. Je třeba vydat se na všechny tyto cesty s kompasem v srdci, který vždy a všude ukazuje směr a bezpečně vyvádí i z nejsložitějšího labyrintu. Vždyť Ježíš není jen počátek a konec cesty, On je i cesta sama. Otevřeme se mu, buďme pokorní i vděční, a kráčejme s ním, abychom získali pro Boží království čím vícerých…