14. neděle v mezidobí B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 8.7.2018
Ez 2,2-5 Ž 123 2 Kor 12,7-10 Mk 6,1-6
Jen krátký čas uplynul od zázraků uzdravení ženy s krvotokem a vzkříšení Jairovy dcery (jak jsme o tom uvažovali předešlou neděli). - A dnes se ozývají hlasy těch, kteří nemohou (anebo nechtějí) uvěřit: Cože to je? Prorok? Vždyť je to syn Josefa a Marie! Co ten může povídat? - Nazareťané Krista odmítli. Místo, kde Ježíš po desítky let žil, se k němu obrátilo zády. Podívejme se na to z jejich pohledu. Znali ho odmala. Žádné zázračné uzdravení či nasycení hladových. O vzkříšení mrtvých ani nemluvě... Nic takového, co dělá po všech vesnicích v celém Izraeli, se u nich nestalo... Tento příběh evangelia se neodehrál pouze v minulosti v Nazaretu. Snadno se může stát i naším příběhem. Nikdy jste uvnitř sebe sama nepocítili závist, že Bůh pomáhá druhým více než vám? Nikdy jste neměli pocit, že ve vašem životě je Kristus pouhým synem tesaře, ale v životech druhých mocným Božím Synem? Možná i u nás pozorujeme úbytek věřících; stará generace vymírá, a mladé se nechce... Mnozí totiž mají náboženství jen jako nějaký kulturní doplněk; anebo za něco až příliš samozřejmé... Něco, o čem jsou přesvědčeni, že "to přece znají"; vždyť skoro každý, i tzv. ateista, umí aspoň jedno přikázaní z Desatera; anebo kousek z Otčenáše... „Jo jo, to jsme se kdysi učili... Já jsem taky chodil do náboženství... Já jsem taky ministroval!“ - Pocit, že to všechno známe... Známe všechno, tak co nám bude kdo povídat? O čem by nás chtěl poučovat? Ať nám ten kněz udělá křtiny, udělá svatbu, vystrojí pohřeb, od toho tu přece je, ale jinak ať po nás nic nežádá... Stačí to? - Pán Ježíš chtěl lidem v Nazaretě ukázat, že smyslem náboženství není jen souhrn zvyklostí nebo utužení nějakých norem. Že vztah k Bohu není něčím automaticky nacvičeným nebo ustáleným, nýbrž vztahem srdce dítěte k Otci; vztahem, který je možné náležitě rozvíjet jenom ve společenství s ostatními věřícími, tj. s celou Církví, že tento vztah musí zrát a prohlubovat se... Záleží jen na nás, kým budeme. Jestli zhrzeným obyvatelem Nazareta, který Kristu vyčítá, co všechno pro něho v minulosti neudělal; nebo tím, kdo se tlačí v davu (jako žena z minulého evangelia), protože Kristus je jeho jedinou nadějí a on se ho prostě musí živou vírou stůj co stůj dotknout, aby byl uzdraven...