12. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 21.6.2015, Job 38,8-11, Ž 107, 2 Kor 5,14-17, Mk 4,35-41
I když jsme vnitrozemská země a nemáme zkušeností s mořem a větrnou bouří na něm, přesto často mluvíme v obrazech o tom, že máme např. "moře starostí; moře práce", a víme také, co znamená "být v tom namočen; lapat po dechu; tonut v problémech" atd. Známe situace, kdy musíme bojovat a zápasit, ale někdy poznáváme i situace bezmocnosti, kdy už nic nezáleží ani na nás, ani na druhých, kdy prostě už nelze dělat nic jiného než se svěřit a odevzdat do vůle Boží, nechat vše na něm, věřit, že on je blízko, nezklame, ví o nás a obrátí vše k našemu prospěchu. Učedníci byli rybáři a jistě věděli, co je třeba dělat, aby loď na rozbouřeném jezeře mohla čelit nebezpečí potopení. Jistě i oni dělali, co mohli, ale živly byly silnější a loď se potápěla. V té chvíli probudili Ježíše, který překvapivě spal i v té bouři. Budí Pána se slovy: "Je ti jedno, že hyneme?" Nebudí ho se slovy: "Vstávej, probuď se, budeme muset opustit loď, než se převrátí." Rozdíl je v tom, že neměli tak velkou víru, aby se nebáli o život, ale měli dosti velkou víru ve svého učitele, že on něco vymyslí, že on to nějak zařídí. A skutečně se nemýlili. Ježíš pohrozil moři, a ono se uklidnilo. Učedníci čekali pomoc, ale nyní jsou překvapení a vystrašení, protože si uvědomili, jak velkou moc má jejich učitel. Ježíš sice ihned pohybem ruky k úžasu všech utišuje bouři, ale diví se malé víře učedníků…
I my se často obracíme k Ježíši. Někdy v poklidných chvilkách života, jindy s větším či menším vzrušením, naléháním, někdy i nedočkavě a intenzivně, když nás život staví do dramatičtějších situací. Ale vždy bychom si měli dát pozor, abychom nepropadli strachu a panice, ztrátě důvěry, výčitkám či obviňování Pána, že nás v tom nechává samotné…
Ježíš někdy zdánlivě spí i na lodičce našeho života. Ale mnohem častěji se stává, že jsme to my, kdo tvrdě zaspíme, nevnímáme, co se děje kolem nás a co nám hrozí, a tehdy je to on, kdo stojí u kormidla a dbá, abychom neztroskotali. Tehdy je to on, kdo musí opakovaně budit nás! Pane, tebe poslouchá vítr i moře, kéž jsem schopen tě poslechnout i já!