11. neděle v mezidobí A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy,
18.6.2017 2M 19,2-6 Ž 100 Řím 5,6-11 Mt 9,36-10,8
Povolání učedníků se zrodilo... z obyčejného pohledu. - Ježíš se totiž podíval na zástupy a pocítil lítost, lítost proměněnou v konkrétní skutek vyslání učedníků... Na tomto příkladu vidíme několik principů platných pro zrod povolání, a nemyslím jen na kněžské nebo řeholní, prostě povolání... Nejprve ta jasná zásada, že Kristus je ten, kdo volá a posílá: bez toho je lidská snaha, byť sebelépe míněná, jen prázdným pokusem... - Dále: Kristus je ten, kdo vidí "ujařmenost" a "bídu" svého lidu. I to je stále platnou zásadou povolání: už ve Starém zákoně stojí, že Hospodin viděl, jak Izraelité trpí v Egyptě, a rozhodl se zachránit je - proto povolal Mojžíše. Nejedná se o pohled všeobecný a abstraktní, ale konkrétní, všímající si určité konkrétní nouze. Dalo by se skoro říct, že je to pohled „vtělený“ v konkrétní situaci, v určitém čase a prostoru. Jedná se o pohled i v jiném smyslu: povolání se rodí tak, že Bůh se totiž jakoby dívá "skrze člověka", jinými slovy dává konkrétnímu člověku svůj pohled, otevírá mu oči, aby viděl hlouběji, "božsky". Pohled vnějším okem je doprovázen pohledem vnitřním, tedy okem srdce... A tak se v člověku rodí povolání, započaté prostým pohledem na "zástupy" (či na určité lidi z okolí)... Sv. Matka Tereza je názorným příkladem, jak "obyčejný-neobyčejný" pohled změní radikálním způsobem život člověka. Jako mladá řeholní sestra se na vlakovém nádraží v Indii setkala s jedním žebrákem, který volal: "Žízním!" Toto obyčejné slovo bylo něčím neobyčejným: volání žebráka se stalo Božím povoláním. Tak prostě se zrodilo povolání Matky Terezy k charitativní službě... Bůh každého z nás povolává, samozřejmě i když ne všechny třeba do kláštera, ale povolává každého osobitým způsobem... Mít tedy otevřené oči a otevřené srdce, které vnímá. Srdce, které se nechá zasáhnout a pohnout k soucitu - podobně jako srdce Ježíšovo, aby sloužilo tam, kde je to právě zapotřebí...