11. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 12.6.2016
2 Sam 12,7-13 Ž 32 Gal 2,16-21 Lk 7,36-8,3
Dnešní čtení nádherně korespondují s probíhajícím rokem milosrdenství. – Bůh Davidovi odpustil, protože svůj hřích litoval... V druhém čtení Pavel pochopil, že člověk není zachráněn zákonem, ale jen skrze Ježíše... V evangeliu Ježíš projevuje svoji odpouštějící lásku... - K Ježíši přichází žena, možná narušuje hostinu i program. Asi bychom se o ní vyslovili s pohrdáním, a považovali ji za „bláznivou“... Ježíš však uvádí naše domněnky a pocity na pravou míru - ona nebyla "zaslepená citem", ona naopak prohlédla a viděla v Ježíši svého spasitele... - Lidé si často myslí, že hříšník je šťastný člověk, že páchat zlo je vlastně velké potěšení, které je jim – takzvaně „spravedlivým“ – odepřeno. Zlo je zátěž, proto i Ježíš jedná s hříšníky s velkým taktem a s velkým slitováním... Hříšník, vědom si svých vin, je skutečně člověkem velmi trpícím. A právě těmto lidem Ježíš ukazuje, že je tu cesta nápravy. Ta nespočívá v tom, že si člověk přivodí utrpení a zármutek ještě větší. Spočívá v tom, že člověk pozná a uzná Boží lásku k sobě. Že se hříšník této lásce vystaví, tedy že v ni opravdu uvěří. - Nemusíme se vymlouvat, že vlastně ani hříchy nemáme... Každý je máme! Nejdůležitější není "závažnost" hříchu jako taková, ale spíš subjektivní prožívání této viny: odmítl jsem lásku! Otočil jsem se zády k Otci! Řekl jsem mu "ne"! - Čím víc si uvědomujeme tuto tíhu, tím víc pak můžeme skrze svátost smíření prožívat i radost z odpuštění a osvobození k lásce... - Víra, láska i odpuštění totiž patří k sobě, nelze je od sebe oddělit. Víra bez odpuštění by byla neužitečná... Láska bez víry není málo, ale vůči naší hříšnosti by byla bezmocná... A odpuštění bez víry by bylo někde daleko od nás, protože my sami si ho vymoct nemůžeme... Musíme tedy tyto všechny tři věci udržet takříkajíc pohromadě: ideální způsob je skrze svátosti... Důležité je tedy Ježíše osobně vyhledat a vidět ho takového, jak nám ho evangelia ukazují a jaký ve skutečnosti je: milující a odpouštějící... Nesmíme si ho vytvářet jen podle svých (většinou nesprávných) představ. V Ježíšově okolí vždy dopadali špatně ti, kdo nechtěli vidět Ježíše takového, jaký je; ti, kteří trvali na své vlastní představě Mesiáše... A dobře dopadli nakonec ti, kdo, ač byli hříšníci, poznali pravdivě jak své hříchy, tak Ježíše samotného... Ježíš je přeci odpouštějící a milující láska!