11. neděle v mezidobí (Nejsvatější Trojice) Hl.Životice,
Pustějov, Kujavy 16.6.2019 Sir 27,5-8 Ž 92 1 Kor 15,54-58 Lk 6,39-45
V evangeliu minulé neděle (o slavnosti Ducha Svatého) jsme hovořili o tom, že skrze něho můžeme pronikat hlouběji do tajemství Božích, i když nežijeme v hmotné přítomnosti Krista. Každý z nás se tak může stát pro druhé evangeliem, které zjevuje Boha... Dnešní slavnost nás seznamuje s důvodem, proč Kristus učedníkům neřekl nejrůznější pravdy o Bohu – tehdy by to nesnesli. - Co tím myslel? Bůh je vždycky trochu jiný, než jak se domníváme. A trojiční představy o Bohu se také často chápou jen stěží... Židé to tehdy nechápali zcela určitě, vždyť i to byl jeden z důvodů, proč Krista ukřižovali: byl člověk, a přitom se prohlašoval za Syna Božího... Už od dob Abraháma Bůh vede postupně svůj lid v poznání sebe samého. I když nikdo z toho nespočetného zástupu tehdy ještě nevěděl nic o Otci, Synu ani Duchu Svatém. Bůh to vše postupně zjevoval, i když lidé to stále ještě nechápali. Co však chápali přes celé dějiny spásy (a mohli bychom říci, že se o tom i „hmatatelně“ každý den přesvědčovali), byla Boží láska; a ta je podstatou vztahu osob v Nejsvatější Trojici.... --- Jsem přesvědčen, že naše poznání Boha je stále jen velmi částečné. Skutečnost mnohonásobně předčí nejen nejbujnější představy, ale i teologické formulace. Můžeme být proto otevření dalšímu prohlubování známosti Boha tak, jak se nám bude zjevovat... A můžeme pevně věřit, že nás miluje i tehdy, když naše poznání je slabé a nepatrné; a že jednou můžeme vstoupit do tohoto společenství lásky...