Křest Páně (1. neděle v mezidobí) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 13.1.2019
Iz 40,1-11 Ž 104 Tit 2,11-3,7 Lk 3,15-22
Často se stává (a ne jen v českém jazyce), že se v liberální společnosti vytrácí původní smysl slova a nahrazuje se nesprávnými termíny s posunutým významem. Můžeme to vidět třeba na znehodnoceném slově „láska“, „přítel“, a taky i „křest“... Slyšíme, že tam se „křtí kniha“, nebo „nové album“, či „loď“, anebo že nějaká známa osobnost se nemohla zúčastnit „křtu slůněte“... – Slovo „křest“ se však v původním řeckém významu překládá termínem „ponoření“; a bylo užíváno výhradně způsobem, jak o něm slyšíme v dnešním evangeliu – tedy spojeno s náboženským obřadem, symbolizujícím pokání a změnu smýšlení... Slovo „křesťan“ znamená „patřící Kristu“... --- K Janovi přichází celé zástupy, které chtěly změnit svůj život a tím připravit cestu tomu, který má přijít. A my jsme dnes svědky toho, že ten, který měl přijít, přišel. A postavil se tam do řady mezi obyčejné smrtelníky... – Potřeboval však Ježíš křest? - Jan si byl vědom omezené hodnoty křtu, který uděloval. Byl si také vědom toho, že Ježíš není ten, který by tento křest potřeboval, vždyť nepotřeboval obrácení.... K pochopení situace napomůže až hlas z nebe, který se ozývá po křtu. Ježíš nám svým křtem podává jakousi legitimaci, abychom pochopili, kdo je. Je jedním z nás, protože přichází ke křtu tak jako ostatní; je však také Božím Synem, protože je to výslovně potvrzeno z nebe... Pán Ježíš svým křtem neudělal jen nějaké gesto, ale posvětil tak lidskou snahu o obrácení. Kéž bychom i my žili lépe ze svého křtu a druhé k plnějšímu životu z této svátosti vedli osobním příkladem a moudrou výchovou... --- A ještě jedna myšlenka: Zamilovaní si často navzájem v různých obměnách říkají slova, která jsme slyšeli v závěru dnešního evangelia – „ty jsi můj milovaný, milovaná“... – Když to vyslovil Bůh: "Toto je můj milovaný syn.", taky vyjádřil svůj vztah. Možná nám přijde divné, že Ježíš mu na to neodpověděl podobně. Kdybychom však pokračovali ve čtení evangelia, dozvěděli bychom se, že hned po této události odešel Ježíš na poušť. Tam se postil a modlil. Zřekl se všeho, aby byl se svým Otcem. Myslím, že tím dokonale vyjádřil, že Bůh je jeho milovaným Otcem a nic není důležitější než On. A dokazoval to celým svým životem – tedy poslušností až na smrt na kříži... Myslím, že nejen při významných událostech, ale i v běžném životě si potřebujeme navzájem vyjádřit, že nám na sobě záleží. Dá se to vyjádřit slovem a má se to i dokázat životem. Čas od času potřebuje manželka slyšet, že je milovanou. Manžel také potřebuje ujištění, že manželka ho má ráda. Syn a dcera potřebují jistotu, že rodiče je mají rádi. Všichni potřebujeme kousek lásky... --- Jsme „křesťané“ – tedy křtem „ponoření do Krista“. Ať tedy náš život svědčí o tom, že se máme rádi. A občasné slovo o vzájemné lásce ať to zase potvrdí...