úterý po 1. adventní neděle, Kujavy, H.Životice, 4.12.2018, Iz 11,1-10
První čtení hovoří o nové ratolesti a novém výhonku. Ačkoli je to vztahováno na Mesiáše, můžeme to aplikovat i na začínající advent: jako předsevzetí, abychom byli nositeli světla a pokoje…
středa po 1. adventní neděle, Pustějov, 5.12.2018, Iz 25,6-10
Izaiáš hovoří o Bohu v obrazech: Bůh je jako hostitel, utěšitel a vysvoboditel. To vše se splní, neboť Bůh je věrný…
čtvrtek po 1. adventní neděle, Kujavy, 6.12.2018, Iz 26,1-6
Dnešní texty hovoří o důvěře. Kdo Bohu důvěřuje, je jako dům postavený na skále a jak říká Izaiáš: „Doufejte v Hospodina, neboť je skála.“
sv.Mikulláš (čtvrtek po 1. neděli adventní), H.Životice, 6.12.2018, Jak 2,14-18, (24.neděle v mezidobí B) Mt 7,21-27
„Ne každý, kdo mi říká: „Pane, Pane“, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce.“ - Je mnoho lidí, kteří Krista titulují slovem Pán, aniž by mu svůj život skutečně podřídili a odevzdali. Mohli bychom říci, že to jsou lidé krásných modliteb a předsevzetí, ale bez ovoce dobrých skutků... Důležité je plnit vůli Otce. Opravdu dobrý skutek se koná ve shodě s vůlí Boží. Proto bychom se měli ptát, co by udělal Ježíš na mém místě v dané situaci? - a pak se o to i snažit... Náš život je plodem naší volby. Pána Ježíše nemůže uspokojit pouze vnější úcta, neboť on vidí především do srdce. Pokud skutečně plníme Boží vůli, roste naše poznání Boha a již v této době se v naší duši objevuje Boží království... Toto pochopil a rozvinul k dokonalosti i dnešní světec - sv.Mikuláš. O jeho narození nevíme mnoho. Udává se narození v rozpětí let 250-272, ve městě Patara, na jižním pobřeží Malé Asie, v dnešním Turecku. Jeho rodiče byli dobří křesťané, otec Eufemius byl mužem bohatým, ale mimořádně zbožným a milosrdným; a matka Anna byla sestra myrského arcibiskupa. Dítěti se velmi potěšili, protože dlouho nemohli mít děti. Podle některých životopisců, sám nebeský posel jim oznámil šťastnou novinu a dal jim současně vědět, že dítěti mají dát jméno Mikuláš (Nikolaj), což znamená „vítězství lidu“. - Jeho životopisci říkají, že již od mládí bylo v něm vidět něco zvláštního. Od ostatních pohanských dětí se lišil upřímnou zbožností a skromností. Úsměvem a dobrosrdečností si podmaňoval srdce lidí, aby je přiváděl na cestu zbožnosti. Po smrti rodičů Mikuláš potají rozdával svůj majetek chudým; a tak naplňoval i dnešní Boží slovo, abychom neměli jen „prázdné slova“, ale víru podloženou skutky...
Neposkvrněné početí PM, Pustějov, 8.12.2018
Všichni křesťanští autoři se shodnou na tom, že spása je čirý Boží dar. Dítě je posvěceno křtem, dospělý přijímá Boží dar ospravedlňující milosti vírou. Tvrdíme-li, že Maria byla počata bez poskvrny prvotního hříchu, prohlašujeme tím, že byla vykoupena nejdokonalejším možným způsobem. Hřích se jí vůbec nedotkl. Tento Boží dar je čirá milost, nejdokonalejší příklad "pouhé milosti". Maria neučinila nic, čím by si onu milost zasloužila nebo získala: dostala ji zdarma jako Boží dar. Později, při zvěstování, na něj s vírou odpoví. - Hospodin-Bůh vždy spolupracoval na svém plánu s lidmi. Od začátku stvoření. Tedy se nedivíme, že ke spolupráci na očištění lidstva přizval lidskou ženu - dívku, která byla uchráněna dědičného hříchu při svém početí a chráněna před jakýmkoli hříchem. Zázračně. Tajuplně. Očištěna Kristovým křížem ještě dříve, než se uskutečnil před očima vyvoleného národa... Maria je symbolem nebe na zemi - kouskem živého nebe, ve kterém přebýval Bůh. Bez dědičného hříchu počatá, čistá, plná milosti, svatá Matka živých. Boží království sestoupilo na tuto zem v okamžiku Mariina souhlasu. A od té chvíle - i když Ježíš vystoupil k Otci, zůstává zde: v Eucharistii a skrze Ducha Svatého je stále s námi, mezi námi i v nás... V neposkvrněném početí se plně uskutečňuje dílo vykoupení. Umístění tohoto svátku Panny Marie do adventní doby je silným podnětem pro všechny věrné křesťany, aby se během přípravy na oslavu Kristova prvního příchodu na svět a v očekávání jeho druhého příchodu ve slávě očišťovali pokáním, které vede k proměně života...