1. ADVENTNÍ NEDĚLE A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.12.2019
Iz 2,1-5 Ž 122 Řím 13,11-14 Mt 24,37-44
Dnes začíná adventní doba - je to čas milosti; čas očekávání završení dějin, kdy Kristus přijde ve své slávě; čas očekávání dne, kdy bude konečně obnoveno Království spravedlnosti a pokoje, které Ježíš hlásal a svým životem, svou smrtí a svým vzkříšením již i připravil... V evangeliu Ježíš srovnává Noemovu dobu se svým druhým příchodem. Co na ní bylo tak zvláštního? Že jedli, pili a ženili se? Ne. To jsou přece Boží dary... Kniha Genesis v 6. kapitole říká, že zlo se na zemi tak rozmohlo, že lidské myšlení bylo zlé. Bůh litoval, že učinil člověka, a potopou se rozhodl zamezit pouze tomu, aby se zlo šířilo dál; a tak pohltilo i zbytek lidské rodiny... Noe na Boží příkaz stavěl archu, která měla poskytnout záchranu před smrtící záplavou. Každý však, kdo uvěřil Noemovu poselství záchrany (ale i blížícímu se Božímu soudu), měl šanci ujít neodvratné zkáze. Jenže lidé kolem Noema si jen poklepávali na hlavu - prý je to blázen... Existuje nějaká spojitost mezi dobou Noema a mým životem dnes? Zcela jistě. Skrze svátosti můžeme prožívat „spásnou záchranu“; smíření s Bohem a růst k jeho podobě... K spáse a věčné blaženosti však nestačí pouze být členem církve, tedy jen „být zapsán v křestní matrice“, vždyť: „dva budou na poli: jeden bude vzat a druhý ponechán“... Noemova generace nebyla zkaženější než jiná pokolení; její vina však tkví v neschopnosti jasně rozlišit znamení doby a přijmout záchránu... Noe navzdory svému okolí prokázal odpovědnost a i my se máme podle jeho příkladu vyznat v naší době a přijmout své osobní poslání; situaci, do níž jsme byli postaveni... Máme rozpoznávat znamení, která předznamenávají den Páně. Nesmíme váhat, protože čas se krátí... Advent je čas radostného očekávání Krista. Máme být bdělí a pozorní a měli bychom mít jasné zaměření k cíli svého putování: k setkání s přicházejícím Pánem...