1.1. PM Bohorodičky, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.1.2020
4M 6,22-27 Ž 67 Gal 4,4-7 Lk 2,16-21
O slavnosti Matky Boží nás evangelista ještě jednou přivádí do betlémské stáje. Po lidské stránce je událost narození Ježíše zcela prostá, a přece je něčím absolutně mimořádným, naprosto přesahuje přirozený řád... „Pastýři vypravovali...a všichni se podivili tomu, co jim pastýři vyprávěli...“ - Kdo jsou ti všichni? Vždyť Lukáš vzpomínal jen anděly, pastýře, Marii, Josefa a dítě. - Kdo jsou tedy ti „všichni“, o kterých nám Lukáš nic bližšího nesděluje? - Tito všichni jsme my. Lukáš chce, abychom se nejen z „bezpečné“ geografické a časové vzdálenosti dozvěděli, co se kdysi stalo; ale zve nás, abychom osobní angažovaností měli účast na tom, co se děje; abychom se zastavili se, žasli a kontemplovali... Označení „matka“ není žádný abstraktní titul. Žena začíná být matkou ve chvíli, kdy počne nový život; kdy nosí tento život pod srdcem; kdy porodí dítě; kdy se o něj stará; kdy ho vychovává... - I Panna Maria se po celý svůj život učila žít lidské mateřství (jako každá jiná žena-matka), ale navíc se musela učit i to, jak být matkou Božího Syna. Proto dnešní evangelium říká, že „Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“ - Jenže evangelista necituje žádná slova. Která „tato slova“ tedy Marie zachovávala ve svém srdci? - Ano, Marie zachovávala ve svém srdci evangelia jako celek... A toto je druhé pozvání evangelisty Lukáše: Nezůstat jen anonymní, tedy „všichni, kteří poslouchají a diví se“; ale být jako Marie – a uložit do svého srdce nejen zvěst o Ježíšově narození (tedy pouze informaci, vědomost); ale všechna tato slova, která evangelisté zapsali, a přemýšlet o nich (a nejlíp: každý den, po celý rok)... Panna Maria nás učí rozjímat nad tajemstvím naší vlastní životní cesty. I my jsme lidé, kteří mají v sobě Boha; lidé, které Bůh stvořil a povolal. Ona nás učí rozumět Božímu slovu v našem životě a Božím záměrům s námi. Proto si ji církev volí právě na začátku nového roku jako tu, která nás předešla; a může nás uvádět do života s Bohem v naší všední každodennosti... --- Příliš jsme si zvykli na pouhou tradici Vánoc; na to, že Bůh se stal jen obyčejným dítětem... - Kéž bychom však v sobě oživili aspoň něco z úžasu pastýřů, a z jejich radosti a chvály; kéž bychom v sobě rozvinuli Mariin hloubavý postoj...