12. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 22.6.2025,
Zach 12,10n Ž 63 Gal 3,26-29 Lk 9,18-24
V tomto úryvku evangelia je nám Ježíš představen jako ten, kdo se o samotě modlí... Do této své intimní chvíle zve své učedníky... - Ježíš jim položí otázku, která je velmi důležitá... Tuto otázku ale klade také nám a po každém z nás žádá i odpověď... Máme odpovědět svým vyznáním – tedy kým je pro nás Ježíš; a pak také i svým každodenním životem... Ježíš zjevuje svým učedníkům, že „Syn člověka bude muset mnoho trpět“. Ježíš zemřel na kříži z lásky k nám a za nás... (Na kříži by však správně měl za své hříchy a nevěrnosti viset každý z nás...). - Kdo přijme tuto Ježíšovu konkrétní podobu jeho lásky (tedy, že on zemřel za mě) - je pozván k odpovědi lásky... Tato odpověď by měla být zcela konkrétní... Jsme pozváni denně se zříkat své sebelásky, zahleděnosti do sebe a svého podivného úsilí prosazovat své zájmy... Jsme pozváni přijmout i to, co je na cestě následování Ježíše těžké - nereptat a nepošilhávat po tom, jak to mají druzí lidé... Den co den máme na sebe brát svůj kříž; a následovat Ježíše... (Jaký kříž má ten vedle mě, to stejně nedovedu posoudit, protože nejsem v jeho kůži)... - Přijetí těžkostí, které jsou součástí našeho každodenního následování Krista, je projev naší lásky ke Kristu i k druhým... - Stejně jako Ježíš ve svém utrpení a smrti proměnil vše těžké ve zjevení a předání té největší lásky k lidem; tak se může i to, co obtížného prožíváme my, nakonec stát zdrojem lásky a Božího požehnání pro nás i pro druhé...