po popelci

Jsme poznačeni popelem, který nám připomíná, že jsme zase vstoupili do postního období.

- „Dejte si pozor...“, začíná evangelium na popeleční středu, ale my už v té chvíli přestaneme dávat pozor, protože si řekneme: „Ano, vím! Mám dělat dobré skutky, modlit se a postit se.“ A začneme vymýšlet předsevzetí, jaký dobrý skutek uděláme, jakou modlitbu se pomodlíme a co nebudeme jíst… Na začátku postu ovšem nestojí výzva začít dělat dobré skutky, déle se modlit a více se postit. Konání dobra, kontakt s Bohem a odříkání si už přeci musí být samozřejmostí pro každého, kdo uvěřil v Krista a rozhodl se následovat ho! Když pouze na popeleční středu začneme horečnatě vymýšlet dobré skutky, modlitby a sebezápory, znamená to, že náš běžný styl života je od života víry ještě dost vzdálený…

„Dejte si pozor...“ není upozornění typu: „Pozor, neflákejte se!“ Pán totiž předpokládá, že když se k němu hlásíme, už dávno se snažíme o dobro. Jeho výzva: „Dejte si pozor!“ nasměrovává naši pozornost na kvalitu toho, co už dávno žijeme – na to, jak děláme dobré skutky, jak se modlíme a jak se postíme; abychom to nedělali jako pokrytci. - Pokrytci jsou vlastně roztržití a nepozorní lidé, kteří vidí jenom vnější formu a kvantitu. Naopak tomu, kdo si dává pozor, jde o Boží pohled milosrdné lásky; o tiché Boží slovo, které je možné zaslechnout pouze v tichosti srdce a o radost z toho, že každým sebezáporem dává prostor něčemu mnohem hezčímu, než je věc, které se právě zřekl…

Proč to tedy máme všechno dělat? Odpovědí je první čtení: „Obraťte se ke mně celým svým srdcem…, neboť (Bůh) je dobrotivý a milosrdný, shovívavý a plný lásky…“ 

 

Pátá Mojžíšova kniha je sumarizací, opakováním zákona. Je výzvou ke svobodné volbě mezi cestou zla; a kráčením po cestě Božích příkazů. Rozhodnutí je na každém člověku, ale svoboda přináší i zodpovědnost za své rozhodnutí… 

 

    Prorok Izaiáš hovoří o falešných představách o půstě. Takový půst se podobá pohlazení medvěda, které jiného raní.            ravý půst však je láska a milosrdenství… 

 

    Je lehké ukazovat na jiného, pomlouvat, utlačovat,… ale pravý půst, o kterém mluví již Izaiáš je přirovnán ke světlu: tedy     milosrdenství, láska, odpuštění, povzbuzení, dobré slovo… Tehdy nás Bůh požehná.