24.12. (půlnoční) Narození, Pustějov, Kujavy 24.12.2013
Iz 9,1-6 Ž 96 Tit 2,11-14 Lk 2,1-14
V roce 2011 Václav Neckář v podání skupiny Umakart představil písničku „Půlnoční“. V refrénu se zpívá: "Beránku náš na nebesích, stůj při nás, až přijde tma ... Beránku náš na nebesích, neopouštěj nás, až začnem se bát!" Tmy se bojí nejen děti, ale často i my dospělí. Každý v životě někdy zažil, co je to tma (a nemyslím tu noční, kdy na krok nevidíme), ale jakousi tmu ve svém životě, kdy nám bylo smutno a těžko, kdy jsme prožívali určitou beznaděj…
Do dnešní tajuplné noci však zaznívá světlo naděje, o kterém píše Izaiáš: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo…“ Ano, dnešní noci vidíme Světlo v temnotě. Jistotu, že bude dobře, že zlé se v dobré obrátí. To, co Izaiáš viděl 700 let před Kristem pouze v náznacích, se této noci stává skutečností. Je ve zprávě, kterou jsme před pár minutami slyšeli v evangeliu: „Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen svět. V Davidově městě v Betlémě se narodil Spasitel světa!“ Na koho se tedy v jeslích díváme? Není to člověk oblečený do drahých šatů! Není v královském paláci! Koho tam tedy vidíme? – Ačkoli vidíme malé a bezbranné dítě, měli bychom tam zahlédnout především Boha, který se z lásky k nám v Kristu stal naším přítelem a světlem života. Náš život musí dokazovat, že Ježíš je světlo světa, které rozptyluje temnotu myslí a srdcí; že dává radostnou svobodu zničením otroctví hříchu… Náš život pak musí být prozářen nadějí i radostí a dokazovat, že zrození Božího Syna v betlémské stáji; jeho dobrovolné přijetí naší lidské bídy je pramenem Božího života v nás a zdrojem pokoje a míru... Pokud svobodně i velkoryse tuhle pravdu přijmeme, pak náš život se stává modlitbou. Jestliže vytryskne z mého srdce modlitba, pak jejím plodem bude víra. Plodem víry láska. Plodem lásky služba. A plodem služby pokoj a štěstí... – „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení“.