Květná neděle C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 14.4.2019
Iz 50,4-7 Ž 22 Flp 2,6-11 Lk 22,14-56
V úvodu liturgie jsme se zástupem volali: „Hosana!“ - Ježíš ví, že se blíží hodina, pro kterou přišel na svět. Zachovává však klid: i tehdy, když mu křičí na slávu, mávají ratolestmi a házejí šaty na cestu...; ale také i když umírá.... Ježíš jako Bůh dobře věděl, že tito lidé budou za několik dní žádat jeho smrt. Věděl to i o svých nejbližších - apoštolech, kteří možná hrdě kráčeli a byli přesvědčeni, že Ježíše nikdy nezradí... Pak jsme si vyslechli pašie... Mohli bychom zůstat smutní a jít domů... Na rozdíl od Jidáše však neodcházíme od večeře; a na rozdíl od Petra se Ježíše nezříkáme... Je tomu tak proto, že známe konec Ježíšova příběhu: že po utrpení přichází vzkříšení... Nestačí jen poslouchat příběh o Ježíši, ale potřebujeme poslouchat samotného Ježíše... - V zkrácené podobě pašijí podle Lukáše Ježíš přímo promluví jen pětkrát. 1) Nejprve odpoví na Pilátovu otázku, zda je židovský král... 2) Podruhé Ježíš promluví k plačícím ženám, když jim řekne, že se nevyplatí naříkat nad ním, ale že spíše mají plakat nad sebou a svými rodinami... 3) Potřetí Ježíš promluví ve formě modlitebního povzdechu nad svými katy: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí... 4) Počtvrté Ježíš přemluví, aby zločinci (tomu, který projevil soucit a touhu po Božím přijetí), vrátil gesto solidarity s přímo expresním naplněním: Bude to ještě dnes... 5) Poslední Ježíšova slova patří už jen Bohu - svému Otci, kterému odevzdal svůj život jako výkupné za nás... Bohoslužba Květné neděle není historický záznam dějů, co se kdysi staly. Je projevem hledající víry; a zároveň i odpovědí lásky... - Ačkoli náš život je často jako na houpačce (raz jsme nahoře, a jindy zase dolu), ať dnešní slavnost je pro nás povzbuzením, že i přes utrpení a smrt spolu s Kristem kráčíme k věčné blaženosti...