Křest Páně, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 11.1.2015
Iz 55,1-11 1 Jn5,1-9 Mk 1,6-11
Tento svátek je především epifanií neboli zjevením Kristovy osoby. Východní liturgie právem řadí tento svátek ke zjevení mudrcům a k zázraku na svatbě v Káně, kde je řečeno, že "Ježíš zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něho uvěřili". Zároveň je dnešní svátek zakončením vánoční doby. Jasně vidíme, že všechny události vánočního okruhu mají jako společného jmenovatele zjevení slávy. A tou slávou můžeme rozumět vyzařování Božího charakteru, identity. V těchto událostech poznáváme, kdo Bůh je - on se nám zjevuje a dává v Synu…
Kristus projevuje svoji oddanost Otci i přes cenu "pokoření": řadí se totiž mezi hříšníky a přijímá křest od Jana, který sice nepřinášel "milost ospravedlnění" (na rozdíl od křtu, který známe my dnes). Na Kristovu oddanost, lásku a poslušnost Otec odpovídá láskou: slavnostním vyznáním stvrzuje, že Kristus je jeho milovaný Syn. A tato slova jsou "vylita do srdce skrze Ducha Svatého" (srov. Řím 5,5), který sestupuje jako holubice. Tak Ježíš může nejen slyšet, ale také zakusit Otcovo zalíbení. Je sice pravda, že On vždycky byl (a zůstává) milovaným Synem, ale při této události může nově zakusit Otcovu blízkost. Po křtu v Jordánu je Kristus ujištěn o tom, že Otec je na jeho straně. Kristus tedy nebude konat zázraky a mocné činy "ze sebe", ale z Otce, z daru jeho Ducha. Syn je totiž "vyvolen" Otcem a jím samotným poslán. Kristus není obyčejný člověk, ani revolucionář či "výřečný hlasatel", ale Otcův "MILOVANÝ SYN" - tento titul je jasným označením slíbeného zachránce a spasitele. Tento Syn není jen Boží posel jako Mojžíš, proroci, či dokonce Jan Křtitel. Proto je vybaven silou Ducha, čili Otcovou autoritou. Tato první Kristova epifanie nemůže nebýt zároveň epifanií Otce a Ducha Sv.: Otec promlouvá, Duch sestupuje pod podobou holubice. A Otec zjevuje Krista jako svého Syna…
--- To, že jsme se narodili, že žijeme, je velký dar. Že věříme a že patříme Kristu, jsme jedné krve s Ježíšem, Bohem a člověkem, to vše je milost, která vychází ze křtu. Většina z nás si na vlastní křest nepamatuje, byli jsme tehdy malí. Dnes jsme dospělí, můžeme tedy všechno v sobě oživit. Je dobré si uvědomit, jak velké svobody i práva se nám křtem dostává. Křtem se v člověku cosi děje. Nejen že se rodí z vody a Ducha Svatého k životu, který tělesnou smrtí nekončí; má také své místo mezi Božím lidem, je právoplatným členem všeobecné církve...
Byli jsme pokřtěni. Dostali jsme velkou milost. Proto svým životem o ní vyprávějme a zjevujme Boží dobrotu; a přejme lidem kolem sebe, aby to, co máme my, měli také oni.