7. neděle velikonoční, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 8.5.2016
Sk 7,55-60 Ž 97 Zjv 22,12-20 Jn 17,20-26
Pán Ježíš mluví o jednotě. Pravá jednota je v tom, že dva jsou schopni se dohodnout a společně jednat. Mezi lidmi je mnoho nejednoty, každý má svůj názor. Je třeba umět ustoupit s cílem dohody. Ať už je to ve hře, ve vztahu k Bohu nebo k druhým lidem. Kristus nám ukazuje cestu k nebi, kterou jdeme ne každý sám, ale s druhými, vždyť nejsme tu sami pro sebe...
A dále ještě z tohoto úryvku, který se nazývá "Velekněžská modlitba", vidíme velikou touhu Krista, abychom u Otce v nebi byli také my všichni. Chce být se svými přáteli tam, kde je dobře. A to je pro nás povzbuzení, abychom pro toto přátelství něco udělali a jednou se mohli se všemi svými přáteli setkat u Pána...
Když Ježíš vyslovuje svoji modlitbu, vidíme, že on je zosobněná láska a touží po sjednocení. Není u něho ovšem touha po potrestání zlých, ale touha po tom, aby to s námi dobře dopadlo. Abychom nezůstali osamoceni a nepotřební, ale abychom byli jedno: jedno spolu navzájem a současně jedno s Otcem i Synem. Jedno - i když každý zůstáváme nezastupitelným a nezaměnitelným originálem. Podobně jako Otec, Syn a DS v Nejsvětější Trojici jsou jedno, a přece nejsou zaměnitelní, mají k sobě navzájem vztah a je možné i nutné je rozlišovat.
Dalo by se říci, že když budeme v jednotě s Bohem; v jednotě sami se sebou a v jednotě mezi sebou – můžeme přebývat ve věčné blaženosti. Ježíš z lásky k nám chce, abychom došli k cíli. Chce, abychom došli k Otci, a to s ním. Chce, abychom s ním byli u Otce šťastní navěky. Kdo může vzdorovat takovéto lásce? Jen my sami, díky naší svobodě. Bylo by ale velmi pošetilé, kdybychom to dělali. Protože on sám nejlépe ví, jak jsme křehcí, a on nejlépe ví, co je pro nás dobré. Nemůžeme si myslet, že by tento jeho plán byl nereálný, že by bylo nereálné, abychom se s ním dostali k Otci. Jakkoliv se nám může zdát být těžké dojít k Bohu, Ježíš s tím počítá jako s možnou věcí. A v tom by pro nás měl být velký zdroj naděje a jistoty.
Je třeba znovu a znovu počítat s Boží láskou, projevenou v Kristu Ježíši, a s Boží věrností, která je naprosto spolehlivá. Protože právě to nás může vyburcovat ke snahám odpovídat na lásku láskou, na věrnost věrností - pracovat na sobě tak, abychom se stávali více těmi, kterými máme být...