6. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 21.5.2017
Sk 8,5-17 Ž 66 1 Pt 3,15-18 Jn 14,15-21
„Prospěje vám, abych odešel.“ Opravdu prospěje učedníkům, že Kris-tus odejde k Otci? Jejich přirozenou reakcí na toto Kristovo slovo jistě nebylo nadšení. Spíš zármutek a nejistota. Ten, na koho vsadili celý svůj život, se najed-nou "vytratí". Proč je tedy dobré, aby jejich Mistr odešel? Protože jen tak ho mohou poznat novým způsobem - jako Vzkříšeného. Stesk se může ukázat jako velké obdarování, protože nás očistí od "příliš lidského vztahu ke Kristu" ("je nám s ním dobře"), prohloubí naši touhu po něm, otevře nás pro nové setkání s ním ... Když máme někoho rádi, nic nám není zatěžko. Těšíme se na setkání; na společnou chvíli při jídle nebo zábavě; vymýšlíme dárky a dokážeme se pro mi-lovanou osobu i něčeho vzdát.... Láska k člověku nám pomáhá poznat lásku Bo-ha k nám. Odlišná je však v dokonalosti, je bezpodmínečná I když děláme chy-by, Boží láska je stálá, nepodléhá náladám, je trpělivá a vždy připravená pomá-hat. - Proto Ježíš zdůrazňuje, že i když ho učedníci již neuvidí, přece s nimi zů-stane, protože jim bude dán Duch pravdy, Přímluvce. Ten, skrze kterého bude-me poznávat pravdu o sobě a o Bohu. Čím více poznání, tím pravdivější, věrněj-ší a čistší bude naše láska k Bohu. V jakém vztahu jsou láska k Bohu a přikázání? Jen těžko se nám daří spojit tyto dvě roviny. Zdá se nám, že láska a přikázání se sotva mohou potkat. Rádi posloucháme o Bohu, který je láska, ale když přijde řeč na nějaké „přikázá-ní“, něco se v nás bouří. A když už musí být nějaké přikázání, tak snad se můžou hodit k tomu, abychom jejich zachováváním, z našeho pohledu, „oslnili“ dobro-tivého Boha, a „zasloužili si“ ještě více té jeho lásky... Ježíš sice říká: „jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázá-ní. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce... kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec,“ nejde však o „výměnný obchod“, na jaký jsme zvyklí: Vy budete zachovávat – já vám dám... Boží lásku si nelze zasloužit a ani to není zapotřebí. Čeká na nás totiž již dávno předtím, než o ní vůbec začneme uvažovat. „Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky“ (Řím 5,5), říká sv. Pavel v listě Římanům. Zachovávání přikázání však neslouží ani k tomu, abychom Bohu vyjádřili svou lásku, kterou by jinak „nemohl pocítit“. Vždyť ten, kdo stvořil lidské srdce velmi dobře zná jeho zákoutí ještě dřív, než je ono samo odhalí. Zachovávání přikázání je teda spíš „adresou“, na níž nás Bůh čeká, abychom ho našli, a na níž nám dokonce nabízí „trvalé bydliště“. „Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li mo-je přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání své-ho Otce a zůstávám v jeho lásce“