5. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 14.5.2017
Sk 6,1-7 Ž 33 1 Pt 2,4-9 Jn 14,1-12
„Ať se vaše srdce nechvěje!“ – tato slova neříká někdo, kdo nás chvíli podrží v napětí, ale potom zdařenými filmovými triky vyřeší všechny maléry. Tato slova říká někdo, kdo byl také „hluboce dojat“, „zachvěl se“ a dokonce „zaplakal“ u hrobu přítele Lazara (viz Jan 11,1-53). Tyto pocity opět hýbou Ježíšovým srdcem v předzvěsti blízkého utrpení; a současně rezonují jeho nitrem v rozlučkové řeči s apoštoly ve večeřadle... - Lidské srdce se bojí a vzrušuje od chvíle, kdy Adam „poznal dobro a zlo“ a kdy uslyšel Stvořitelův hlas v zahradě; bál se a skryl se (viz Gn 3,10). Byl vykázán z ráje – svého domova – a proto se celý život neustále bojí a úzkostlivě chvěje strachem, že zůstane sám, bez domova a nemilován. Toto je základem všech lidských strachů. Už malé dítě se bojí, když zůstane samo; dospělý se bojí, že zklame blízké, zaměstnavatele, kolegy a zůstane na ulici; starý člověk se bojí, že nakonec přece přijde o všechno... I z Filipových slov „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí“ je vidět postoj Adama, který se schovává jako malé děti. Zakryjí si oči a myslí si, že se schovaly. Ježíš otvírá lidské oči neschopné vidět lásku Boha, který „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“ (viz. Jan 3,16) a proto může říci: „Kdo viděl mne, viděl Otce“. Právě proto jedinou odpovědí na základní lidský strach, který se převléká do různých podob, je ujištění o Otcově lásce a o místě ve věčném domově: „V domě mého Otce je mnoho příbytků“. Toto ujištění přináší ten, který sám „odchází připravit nám místo“ – právě tak, že bere náš strach na sebe. - Před tímto neslýchaným zjevením i Tomáš, který ještě před nedávnem říkal: „Pojďme i my ať zemřeme s ním“ (viz. Jan 11,16) přiznává, že tento způsob lásky ještě nezná: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ A opravdu, lidé nemůžou poznat cestu Boží lásky, dokud „nepohlédnou na toho, koho probodli“ (srov. Jan 19,37) a dokud spolu s Tomášem nevyznají „Pán můj a Bůh můj“ (viz Jan 20,28)... Ježíš říká, že je „cesta, pravda i život“. Toto trojí pojmenování znamená, že Ježíš je jediný prostředník spásy.: je „cesta“ skrze své božské zjevení; je „pravda“ – která vede k „životu“ – životu věčnému. Ježíš je současně cesta i cíl, tedy On je původce ale i smysl a naplnění všeho... Uvěřme pravdě zjevení; nemějme strach; kráčejme s Ježíšem po cestě života, abychom po naplnění svého poslání bezpečně spočinuli ve společenství lásky ve věčné blaženosti...