5. postní neděle A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy,
2.4.2017 Ez 37,12-14 Ž 130 Řím 8,8-11 Jn 11,1-45
Evangelista Jan zaznamenal událost vzkříšení Lazara jako Ježíšovo poslední a významné znamení. - Znamení čeho: Že má moc? Že dokáže, co nikdo předtím nedokázal? To jistě také. Ale nám především vypovídá o jednom: že vzkříšení a život nejsou žádnou vzdálenou nadějí, ale že už jsou tady v osobě Ježíše Krista... - V příběhu vystupují hlavní postavy: jistý Lazar – „ten, kterého Pán má rád“; a Marie – „ta, která pomazala Pána olejem“; a Marta - jejich sestra... Dále Jan velmi přesně popisuje, kdo kde je a kam jde: Marta chvátala Ježíšovi naproti; Marie zůstala v domě; židé byli s ní v domě; Marta odešla a zavolala Marii; Marie došla tam, kde byl Ježíš; všichni přišli k hrobu... - V rozhovoru Ježíše a Marty padají mocná slova – slova, která jsou tím, co doopravdy i vyjadřují: „Já jsem vzkříšení a život.“ Ježíš pak pokračuje: „Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Touto větou dává slovům smrt a život nový smysl. Život již více neznamená jenom existovat na zemi a nebýt pohřben - ale být ve společenství s Ježíšem... A smrt již neznamená ležet v rakvi, ale mrtví je již ten, kdo se hříchem odvrátí od Boha... - Lazar je již několik dní v hrobě. - Skutečný hrob, u kterého je potřeba plakat, však není místo odkud vyšel Lazar; a smrt, nad kterou je třeba naříkat, není smrt Lazarova. - Kéž bychom i my každý slyšeli: „Pojď ven!“ Ano, Ježíš nás laskavě volá z hrobu: soužení, beznaděje, různých strachů, opakujících se hříchů... „Pojď ven!“ - Ale možná se nám někdy nechce, protože jsme to, co nás trápí; co v nás hnije - přivalili kamenem... - V rozhovoru s Martou se ptá Ježíš: „Věříš tomu?“ - Těmito slovy nám dává Ježíš do ruky klíč ke dveřím, které vedou z našich hrobů. Tím, že věříme Ježíšovi; otevíráme se životu... - Všimněme si ještě jednu věc: Mnohem víc než Lazar můžou být v hrobě ti, kdo jsou zdánlivě v domě. Například z těch, kteří byli s Marií v domě a tě-šili ji, když přišli k hrobu – uvěřili. Ale byli i tací, kteří nechtěli uvěřit, a odešli si stěžovat k farizejům…(viz Jn 11,46)! Ano, toto je mnohem horší hrob než hrob Lazarův! Doopravdy smutný a zapáchající hrob nemusí být jen někde za městem. Ve skutečném hrobě je ten, kdo si zacpává uši před pozváním: „Mistr je tu a volá tě!“ Už zapáchá však ten, kdo odmítá jít naproti Ježíšovi a místo toho jde opačným směrem. Kdo však poslechne a jako Marie klesne Ježíšovi k nohám, pro toho se každé místo, kde se nachází (třeba i hrob), stane se místem, kde uvidí Boží slávu, neboť: Mistr je tu!