4. postní neděle B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 11.3.2018
2 Krn 36,14-23 Ž 137 Ef 2,4-10 Jn 3,14-21
Společnost podléhá malomyslnosti, apatii, dokonce nenávisti. Mnozí lidé nejsou šťastní, naříkají na poměry, na vládu, drahotu, špatné mezilidské vztahy... I mezi námi křesťany je málo těch, kteří opravdově věří; kteří dychtí po Božím slově... Oč větší pozornost a zájem upoutávají různé obchodní a reklamní nabídky... - V čem to má příčinu? Jsme příliš orientovaní pouze hmotně; díváme se na život jen pozemsky. - Evangelista Jan zná jiné řešení, které nám dnes připomněl: "Bůh poslal na svět svého Syna. - A Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen." - Jak často ale máme snahu udělat z Krista toho, který nám pomůže naplnit a uskutečnit naše plány a přání! Kolikrát žádá člověk po Ježíši jen materiální prosperitu a úspěšnost v očích světa; trvalé zdraví a blaho; osvobození od všech těžkostí a nebezpečí... - Ano, je dobré o to vše prosit, ale Bůh neposlal svého syna na svět pro tyto věci... Zase nás na pravou míru uvádí slova sv. Jana: "Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." - Kdyby se někde prodával lék, který prodlouží lidský život, kolik by lidé byli schopní za něj zaplatit... Ale jak snadno dokáže být člověk (i křesťan) lhostejný k tomu nejvěrohodnějšímu poslu, Ježíši Kristu, který nám nabízí spasení, tedy věčný život (to znamená osvobození od všech vlivů, které nás svazují)... - Věčný život, o němž mluví Pán Ježíš, ten se nerozdává až po smrti. Věčný život se rozdává už tu na zemi; po smrti jen pokračuje... Já už teď musím v sobě posílit známky věčného života. Už teď ve mně musí přebývat Pán Ježíš; už teď musím mít v sobě něco z jeho slov, chování a lásky. Už teď musím kráčet ve světle a ke světlu... V evangelijním úryvku se stručně a jasně vyjádřuje cesta spásy: Boží láska k člověku, vyvrcholila v daru celému lidstvu v osobě Božího Syna. Víra v něho je pak již teď vstupem do věčného života, neboť ten, kdo opravdově věří (ano, i když je slabý a padá, ale lituje a snaží se o nápravu), kráči v jeho světle - tedy koná jeho skutky.... - Teď je každý den našeho života jakoby „den předtím“ - den, v němž má být už ve mně věčný život. Nebuďme lehkomyslní ani váhaví, vždyť už teď jde o „den poté“ - tedy čas po smrti; jde o život věčný...